

Nejde proud.
Toto bylo heslem pondělka, kdy díky dohodě/nedohodě s dodavatelem el. došlo k odpojení o 20 hodin dříve, než bylo domluveno kvůli novým instalacím.
Protože k výpadkům a závadám u nás docházelo často (doufám, že teď už opravdu mohu psát jen v minulém čase), jsme už trochu vycvičení. Máme tradici čtení pohádek při svíčkách - to Johana miluje. Máme tradici pečení housek při svíčkách - trouba je totiž v takovém období jediným zdrojem tepla - kotel byť plynový bez elektrického čerpadla ani neškytne. No a protože se v kuchyni něco děje, je tam teplo a voní to tam, tak se při takových příležitostech rodina skutečně shromažďuje v té místnosti, kterou jsem odjakživa chtěla mít rodinně-srazovací a i se snažila ji tak zařídit. Tudíž všechno zlé je pro něco dobré. Vlastně tyhle nucené "černé hodinky" - byť někdy protažené až nepříjemně - máme všichni rádi.
S posledním záchvěvem nabíjecích baterek (jiné křápek nepapá) jsem zkusila zachytit atmosféru:
(foto - až se podaří stáhnout)
Ráno mě rozesmálo toto domácí zátiší - vzpomněla jsem si na Tomanovo Na jelínku podkasaná sedí sobě lesní panna...
Tahle lampička byla druhá samorostová v naší domácnosti, před ní byla harpunovaná ryba na strop a pak následovaly další a další, jeden krásný chobot mi z chalupy zcizili romští bratři, dodnes mě to mrzí. Dělal je dědeček a moc je miluju, když rozsvěcuji, vzpomínám. Jelínka máme od mého dětství a je součástí mých vzpomínek - no a snad bude i ve vzpomínkách mé dcery.
Nejde mi do hlavy, proč křápek nedělá to, co píšou v manuálu, a tak zkouším, jestli je chyba ve mně, v manuálu nebo v křápku, zatím ještě není rozhodnuto, největším problémem je světlo, zatím se mi nedaří vytvořit ideální podmínky, takže křápek je stále v milosti, problémy svádím na to a hraju si a hraju:
dvd s bleskem
dvd s lampou
dvd bez lampy
Projektové dvd "v pohybu" - dlouhý čas, bez stativu a rozkmitáno:
a na závěr jedna hádanka z nepovedeného makra:
Sice jsem se rozhoupala až při krafání s Norreen, ale za všechno může Veronova, její fotka mi připomněla, že jsem to chtěla ozkoušet.
Neznám dokonalejší tvořivou techniku s minimálními náklady, bez nutnosti prolézat kutilství a železářství a různé hobbyshopy: z pomůcek jen nůžky, jedna špejle, nějaké "kopyto" (nádoba žádoucího tvaru). Z materiálu 1 (slovy jeden) Magazín Dnes a troška lepidla. Až si užiju barevných kombinací a budu od košíku požadovat větší pevnost, tak přidám ještě žďabec balakrylu a slzičku lodního laku přes to.
Časově taky paráda, během Ordinace jsem motala "proutí", během Kriminálky Miami pletla. No spěchala jsem, abych stihla ještě fotku :-)
Foťák mě neposlouchá, dělá si co chce a já nedokážu rozkódovat, v čem je zakopaný pes. Na jednu stranu vím, že je to krzápek poruchowy, na druhou stranu, co když je chyba mezi okem a aparátem? A tak jsem chca nechca vytáhla manuál a listuju a listuju - absolutně nemám šanci si něco zapamatovat, protože funkcí, režimů, možností nastavení a vzájemných kombinací je nestkutečně a zbytečně moc, nakonec to dopadá tak, že nedokážu nastavit ani na běžnou momentku na hřišti. No a AUTO funkce moc nefachá, pokud sluníčko nesvítí jak blázen, je vše do modra a v mlze.
Po pár pokusech o nějakou slušnou fotku jsem nakonec v noci skončila otrávená a taky zvědavá v posteli s foťákem a manuálem a študuju.
I dnešek byl o oknech, tentokrát o parapetech, byly hodně okivé, pinané a bekané - lak už by to nespravil, a tak jsem tapetovala a nefotila, dokud jsem na jednom parapetu v jednom květináči nezhlédla drobounký kvítek voděnky. Téééda to byla fuška, ona jsou to tak jemná kvítečka, a křápek to vůbec neuznal za hodna makra, ale nakonec aspoň něco vylezlo:
Inspirovala jsem se a zkoušela mušličky, pokusy se zrcadlem nedopadly vůbec hezky - zrcadlo nezrcadlilo, a pokud ano, tak byly fotky se závojem, stejně tak pokusy na skleněném podstavci - neskutečně moc odlesků a barevných skvrn, zkrátka to neumím a budu se muset ještě hoooodně učit, budiž mi omluvou, že křápek na to stavěn fakt není, ale já to z něj časem vytluču, chce to jen vychytat nastavení a možná i lépe osvětlit.
Takže jen pro splnění bobříka klasika:
Bude to znít divně, ale růžový nádech u druhého je způsoben asi? tím, že jsem fotila sezhora nad světlem a měla vínovou mikinu - co myslíte? Jinak mám při slabším světle nádechy spíše okrové, žárovka na bílém papíře je zkrátka do okru, pokud neposunu bílou.
Konečně mi to došlo, na co je vlastně "světelný stan" dobrý. Tedy mně to vlastně nedošlo, ale když všechno usnulo, rozestavěla jsem nové kartony, že zkusím "šapito" - tj oblouky vzájemně se prolínající, rozsvítila lampičku a šla si vybírat, jestli dnes sklo, porcelán nebo nějakou přírodninu.
Když jsem se vrátila s jedním omšelým korálem, našla jsem nejskvostnější objekt.
Beru zpět všechny stížnosti, že černá kočka v tmavém bytě nejde kloudně vyfotit, stačí pro ni postavit světelný stan a mám fotky, jaké se mi dva roky zaboha nedařily. A Miki u toho vruněla, protože lampička jí prohřívala kožíšek a o popadané čtvrtky se drbala pod bradou.
Kuk: