Povinnosti matky

Ach jo, už jsem zapomněla, o čemže vlastně školní docházka je. Všichni jen mluví, jak velký skok a zlom je to pro naše dětičky, mazlíčky, miláčky ubohoučké. Chudinky přetěžované. Prdlačky! Děcka z toho maj srandu. Jen matky šílejí a tahají každé ráno do školy pytle a hromady všeho, co si píčelka pískne.
A po nocích popisují sešity a oblečení a příslušenství, aby to to ňuňátko vystresované poznalo, nezapomínalo, používalo... Bláznivé matky!

Školačka

A je to tady! Pocity velmi rozpačité, nějak nevím, co napsat. No snad tuto éru ve zdraví přežijeme :-)))

Jo a je skvělé zapomenout nabít baterky, to pak z deseti fotek není vhodná ani jedna :-) Ale co, tady jde o dokument, kašlu na kvalitu.

Vltavo, řeko má

Dnes jsem skutečně zavzpomínala na Svatojánské proudy (tedy z filmů, zrušili je pár/set let před mým narozením, ale z filmů a pak ještě jednou při vypouštění Slap, na které mě děda vzal jako skoromimino na kukačku a furt si to pamatuju,) na všechny trampské a vodácké a šífařské písně, na vodníky a bludičky i s panem Čapkem, prostě na všechno krásné o pražské části Vltavy - díky spoustě ostrovů a ostrůvků, jezů, kanálů a slepých ramen je prostě nádherná. A v té trojské části navrch plná peřejí a vypadá skoro dravě, žádný rožmberský galeje :D:D:D A v peřeji dokáže být celá stříbrná.



Bylo hnusně vedro, hejbalo mi žlučí a chytla jsem úpal, ale s řekou to vedro nehlo, ta zůstala stále stejně krásná.

Dovolená jak má být

Tak první týden dovolené byl u rybníka, druhý byl cyklisticko říční. Cyklistiku už mám zdokumentovanou, ale ten poklid a relaxace u rybaření!
A děsná fyzická dřina, vydržím v kuse třpytkovat stíží půl hodiny, pak už se mi na pravačce ucpává karpální tunel a na levačce se ozývá stařičký zánět šlach - ovšem objevila jsem ameriku, měla jsem na prutu staršího colemana s možností přehodit kličku, pro praváky klička zlobí a neustále se uvolňuje a vyšroubovává, jednou jsem ji dokonce nahodila zároveň se třpytkou - naštěstí jen kousíček od břehu, byla vidět a šla vylovit - ovšem na levou ruku funguje bezvadně a mě najednou přestalo všechno bolet a dokonce jsem i lépe cítila jak pohyb rotačky tak woblera, jen to byl dost nezvyk. No záda mě bolí furt, chtělo by to trénink s nějakými baseballovými nadhazovači...

Ale na fotkách nic z toho bolestínského kňourání není důležité, jen je cítit ten klídek, pohodička a aktivní relax.

Cyklistka

K narozkám dostala Joko konečně to vytoužené kolo, zatím měla prťavounké, tohle je o kus větší, Johana se musela naučit brzdit rukama, nikoli torpédem, začla i zkoumat možnosti přehazovačky. Každopádně jsme objevili netušené možnosti v oblasti bydliště a tak cyklistické výlety i třeba 10 km tam (postrašíme ryby) a zase zpět jsou na denním pořádku. No hlavně jí to jde a děsně ji to baví. A doufám, že mu hned neodroste.

Holičský den

Hlavička jak z prdu kulička - jiný popis mě nenapadá

Opičátka

Co mi nejde do hlavy: já umím lézt po tyči, Joko preferuje provaz. Já strávila dětství na kovových zeměkoulích či obloucích, Johana na provazech a visutých mostech, na kovových prolejzkách se víc bojí - to vše bych chápala. Ale to, že se drápou malá děcka po "horolezecké" dětské stěně beze strachu a se spoustou dovednosti, a to i ta dítka (Bára mi odpustí), která jinak výšky a prolejzačky moc nemusí, nad tím mi zůstává rozum stát - to jsem nikdy nezvládla, fyzicky mi to přišlo velmi náročné a neměla jsem na to sílu, moje outlounké dítko tu sílu a hlavně šikovnost má, kde to vzalo? Je to cvikem? Příležitostí? Zkrátka mi to hlava nebere.





Jde o první den mojí dovolené - vyrazily jsme s našima kámoškama do Stromovky.

Jak na ryby

Toto nevzniklo z touhy po originalitě, alébrž protože jsem byla z předešlého dne totálně spálená a jediný obleček do vedra, který by dostatečně zabraňoval dalším sebepaličským tendencím, zároveň byl vzdušný a příjemný, byl zkrátka tento. No a klobouček z toho vyplynul, páč k šatům bejsbolka fakt nejde :-)

KOI kapr

Když Češi objevili kouzlo zahradních jezírek a bazénků, objevili i nádheru japonských koi kaprů - vlastně větších příbuzných "zlatých rybiček". A když se za posledních deset let převalilo přes Čechy i Moravu několik povodní, vznikla kuriozita, koi karasokapři v běžné přírodě. Kapři se s karasy docela snadno kříží a když se k tomu přidá barevná mutace, dají se vylovit opravdu zázračné kousky.
A to se nám během posledních 14ti dnů několikrát podařilo.

Včera jsme vylovili dva, tohoto na fotkách a jednoho menšího více stříbroskrvnitého, šel do dvousetlitrového akvária u souseda. Našeho dvaceticentimentrového jsme šoupli ke kančíkům. Avšak ouha, ráno akvárko zakalené a bezvousý červený kapřík u hladiny lapal po dechu, takže jsme znovu naplnili kyblík a s Johančím souhlasem ho vrátili zpátky do rybníka.

Dnes jsme vylovili dalšího menšího, dali strejdovi - prý pro něj pořídí velké akvárko.







Poznámka post: náš kapřík se díky lapání vzduchu zachránil, sousedův kapřík byl do týdne zabit a ožrán oceloty, kteří s ním akvárko sdíleli, strýcova kapřice chcípla sama během dvou dnů, neměla se kde vytřít - poučení: jsou krásní, ale když se jim líbí v českém rybníce, nemá cenu je trápit v sebevětším a sebelepším akvárku. Zkrátka už to nikdy neuděláme! A neproste, je to marné!

Kachny... kachny ... kachny

Miluju tuto scénu z Rozpuštěný vypuštěný. A taky miluju vypouštěnou Hostivařskou nádrž a rybolov nad ránem - tolik romantiky naráz, to by se z toho jeden po...těšil.
A pak ten pohled do ledničky narvané kapříma porcema :-)

Tuto kachnu jsme nechca ulovili, chtěla doletět za jedním neukázněným káčátkem a nevšimla si vlasců. Naštěstí nebyla příliš plachá, takže se nechala přitáhnout ke břehu, chytit do hadru a vymotat jen za cenu pár peříček. Jak ta pak nadávala, to nechtějte slyšet. A mstila se nám krádežema vnadění z kyblíku za zády. Holt to je ten vděk.

Květiny pro mladou slečnu

Ženu ani květinou neuhodíš, ale to mý smrádě bych občas nějakým roštím klidně humlátila :-)))
Ale když má ty narozeniny, tak jsem po ranním rybolovu vyplenila jednu louku a dovezla Johaně k snídaňovému zbytku dortu luční pozdrav - mělo to větší úspěch než loňské kupované růže. Jen kdyby ty máky tak rychle nevadly.

Sedm

Joko má narozeniny
my máme přání jediný
- aby se aspoň jedna fotka povedla - a vono nic (tyto dvě prošly mnoha úpravami, aby byly aspoň zřetelné)

A dort si Johana upekla sama a s meruňkama, povedl se jí moc.

Přišla bouře zlá...

Byl krásný horký letní den. A najednou nebyl, zatmělo se jak v deset večer a z nebe začly padat kýble vody - tedy voda i s kýblema. Trvalo to chviličku a zastavilo to celou Prahu.
Přežila jsem bouřku v práci a vyrazila směrem k domovu. Leč ouha, po dvou stanicích tramvaj zastavila a prý že dál se nejede, kdesi u Hradu spadl strom nebo někde nějaká bambajka opustila své koleje, nebo někde někdo boural, nikdo neví nic přesně, ale nejde proud ani MHD.
Došla jsem pěšky na Malostranskou, že kdyžtak zkusím při nejhorším metro s třemi přestupy. A tam jsem zjistila, že vykolejila tramvaj, u Prašné brány spadl strom a na nábřeží bouralo auto. A pak jsem jen zírala, jak ono je to v Praze zorganizované, jeden vyprošťovací vůz dorazil, nadzvedl tramvaj a vrátil na koleje - ta nabrala cestující a odsvištěla po své trase, druhý se vypravil k Hradu odsunout strom a vrátit dráty kam patří, bouračka nebyla vážná, ťuknutá auta byla odtlačena z cesty na náplavku. Do dvaceti minut vyřízeno. No páni radní, fakt jsem čuměla, nevím, nakolik je to zásluha radnice, ale už jen to, že to funguje a žádný byrokrat tam nepokřikoval a nezdržoval - to se cení.



Kousek od domova jsem zjistila, že bouřka strhla obří plachtu na jednom domě v rekonstrukci (ta trvá už pět let), 40 minut po bouřce už tam stál vůz s plošinou a plachtu upevňoval zpět - co se to děje? Kde jsem se ocitla? To je snad nějaké sci-fi?

Přírůstek do domácnosti

Tak tohle je výsledek kamarádství z mokré čtvrti, aneb hospodské kšefty, aneb "za litr? no nekup to!" Zvlášť když je kámoš v nouzi a doma pláče nejmilejší dcerunka po žvížátkách.

Absolvent

Joko měla dnes rozlučku s MŠ, ta proběhla formovou stužkování a na kokardě byl krásný a vtipný nápis ABSOLVENT MŚ, poté měli vcelku vydařenou diskotéku se soutěžemi, pekla se kuřátka na grilu, dlabaly se "školkové" koláčky (tam umějí moooc dobré)... tahle akce se školce povedla.

1. den lovu dravců

Tak ode dneška už se může
- těšíme se na tento den půl roku, až si půjdeme zalovit štiku či candáta. Tím, že je pondělí, tak to holt musíme nějak skloubit s pracovnimi povinnostmi, mám ranní, původní nápady o vstávání za kuropění s tím, že od čtyř budeme mrskat řeku, tudíž neprošel. Ale z práce razit rovnou k vodě lze, jen to počasí nekamarádí, ale to neva, nejsme z cukru.

A štiky i candati se nám samozřejmě vysmáli, akorát Joko je spokojená, našla město šneků - miminek, školkáčků i rodičů - pořádala závody, krmila miminka, užila si šnečích radovánek

Stoupačky nebo klesačky?

Před dvěma dny byla zahájena akce "Výměna stoupaček v činžovním domě". No po čtyřech pracovních hodinách ve třech dnech je vše zbořeno, plyn nechtěně přefiknut, už mě to stálo dva dny dovolené.
A co bude dál? To nikdo neví...

Rozloučení

I když jsem to netušila, bylo to asi naposledy, co jsem viděla naši chalupu. A co jsem viděla, to se mi hodně nelíbilo, dvacet let práce a radosti za dva roky pravidelného vybydlování tamními nepřizpůsobivými obyvateli vzalo za své, už ani brečet nemůžu. Pryč s tím, zájemců je dost (i mezi pachateli).
Takhle zdálky na nepovedené fotce zaplaťpámbů není moc vidět, co všechno je zničené či zcizené.

Maškarní

Včera v devět večer mi bylo oznámeno, že se mé dítko těší, že bude druhý den ve školce na maškarním za pirátku - no co, žádný problém, její starší brácha za piráta byl a masky se u nás nevyhazují... No nevyhazují, leč uklízejí a to nedohledatelně....
A moje úžasné dítě moje marné pátrání okomentovalo: "tak už se netrap, vždyť stačí prostěradlo a budu za super ducha" Staré povlečení se našlo mnohem snáze a tu je můj nejúžasnější duch.

Stále bez foťáku

Tak už 4 měsíce krzápek zlobí, vybíjí baterie. Stále jsem doufala, že jde jen o mou lenost a lakomost zakoupit kvalitní nabíjecí baterky s kvalitní nabíječkou. Dnes jsem se tedy pochlapila, zakoupila, nabila a nové králíkovky šópla into.
Ale bohužel, nacvakala jsem dvacet Johan a šlus - a to bylo jen běžné focení na automat - takže energeticky nejlevnější.
Navíc mám standartně šoupnutou bílou a musím ji korigovat po každém zapnutí (a ne vždy najdu tu správnou plochu)- děsný opruz a tatam je pohotovost fotografova. Než se nachystám, focené objekty to neba a jdou jinam. Oprava krzápku by stála počítám stejně jako koupě nového a tak začínám střádat na jiný, lepší...

z dneška: