Plníme

Ne teda bobříky, ale mrazák. Konečně rozmrzl náš nejoblíbenější rybník a tak sobota byla opět lovecká.
Zvláštní úkaz, v sobotu fungujou jen karasi, ostatní ryby buď spaly nebo se odstěhovaly do Davle či co. No ale ti karasi si chodili pro nášup ve frontě. Takže už i Johana má své první dvě ulovené ryby.
No a protože jsme řádně ekologicky uvědomělí a ctíme přírodu, co ulovíme, to si taky sníme, místo abychom pod zástěrkou velkého sportovního ducha traumatizovali a masakrovali ryby taháním za pysk ven z vody, přikládáním tlamy k čenichu, ohlazováním slizu a pak pouštěním zpátky do vody, kde si může rybka konečně svobodně vydechnout a chcípnout. (Nemluvím o chráněných nebo hájených druzích, ale ty prostě nechytáme, upravujeme návnady a způsob tak, aby se prostě nechytly, nebo jen nešťastnou náhodou)

A tak tahle hromádka už je vyčištěná, naporcovaná a rozdělená na tři chody - ze dvou bude během týdne pečená paštikopomazánka (našla jsem zajímavý recept), zbylí karasi jsou naložení do česneku s chutney a dva nejmenší dostane Mikina ku sváteční nedělní snídani. Já už mám takový rybí absťák, že se nemůžu zítřka dočkat.

A hned je veselo

Jaro se projevuje velmi letně, takže hned jak bylo možné, vyzvedla jsem dítě z družiny a muže z práce a rychle aspoň na dvě hodinky k řece.
Tam mě překvapilo, že podběly jsou v plném květu - budu muset zajet natrhat zásoby, aby až se zima zeptá, tak jsme neodpovídali děsným chrchláním. Taky kopřivy už raší, takže do velikonoc na nádivku bude.

No a podařil se i nějaký ten úlovek, muž si též vytáhl něco k puštění a já krásného cejna - první rybu domů. Těšila jsem se na cejna na másle, ale když nás Miki vítala ve dveřích nadšeným mňoukáním a olizováním se, dostala přednost. Já si chytím něco lepšího.

Zahájení sezony

Tímto prohlašuji letošní rybářskou sezonu za zahájenou!

Už v pátek jsme byli na hodinku kouknout, jak plave Vltava a bylo to hezké, ale zima a ani ťuk.

Dnes jsme vyrazili hned po obědě na jedno tajné, leč profláknuté místo, kde se prý tloušti sami snaží vyskakovat na břeh - mno až tak veselé to tedy nebylo, ale bylo nádherné až nechutné teplo, Johana si našla svou zábavu a nechala nás v klídku a já nakonec byla i úspěšná, vytáhla jsem krásného kapříka 38 cm dlouhého a bojovného až haňba. Nepolíbeného jsem pustila, ale teda fakt jen proto, že byl první. Odteď už každý další takhle pěkný půjde na pánev.
Ještě jsem dovolila manželovi, aby mi podržel :-)

Čtenářské dilema

Už od ledna máme velký problém, všechny procházky, spěchání na domluvené schůzky, cesty ze školy domů a další a další se nám neskutečně protahují. Johana totiž objevila zázrak čtení a musí mi přeslabikovat všechna písmenka, která cestou potká. Vytahuje z košů vyhozené letáky, okukuje vývěsky obchodů, ukládá si do paměti jejich otvírací doby a jména zodpovědných vedoucích....
Já bych to zakázala, je příšerné, když děti umějí číst, vůbec bych je to neučila! Třeba zrovna teď, když mi tu čte to švíce přes rameno, jak je pomlouvám - co když mě pak začne bít?