čtvrtek, 3. září 2009

Povinnosti matky


Ach jo, už jsem zapomněla, o čemže vlastně školní docházka je. Všichni jen mluví, jak velký skok a zlom je to pro naše dětičky, mazlíčky, miláčky ubohoučké. Chudinky přetěžované. Prdlačky! Děcka z toho maj srandu. Jen matky šílejí a tahají každé ráno do školy pytle a hromady všeho, co si píčelka pískne.
A po nocích popisují sešity a oblečení a příslušenství, aby to to ňuňátko vystresované poznalo, nezapomínalo, používalo... Bláznivé matky!


úterý, 1. září 2009

Školačka


A je to tady! Pocity velmi rozpačité, nějak nevím, co napsat. No snad tuto éru ve zdraví přežijeme :-)))

Jo a je skvělé zapomenout nabít baterky, to pak z deseti fotek není vhodná ani jedna :-) Ale co, tady jde o dokument, kašlu na kvalitu.




sobota, 15. srpna 2009

Vltavo, řeko má


Dnes jsem skutečně zavzpomínala na Svatojánské proudy (tedy z filmů, zrušili je pár/set let před mým narozením, ale z filmů a pak ještě jednou při vypouštění Slap, na které mě děda vzal jako skoromimino na kukačku a furt si to pamatuju,) na všechny trampské a vodácké a šífařské písně, na vodníky a bludičky i s panem Čapkem, prostě na všechno krásné o pražské části Vltavy - díky spoustě ostrovů a ostrůvků, jezů, kanálů a slepých ramen je prostě nádherná. A v té trojské části navrch plná peřejí a vypadá skoro dravě, žádný rožmberský galeje :D:D:D A v peřeji dokáže být celá stříbrná.



Bylo hnusně vedro, hejbalo mi žlučí a chytla jsem úpal, ale s řekou to vedro nehlo, ta zůstala stále stejně krásná.

pátek, 14. srpna 2009

Dovolená jak má být


Tak první týden dovolené byl u rybníka, druhý byl cyklisticko říční. Cyklistiku už mám zdokumentovanou, ale ten poklid a relaxace u rybaření!
A děsná fyzická dřina, vydržím v kuse třpytkovat stíží půl hodiny, pak už se mi na pravačce ucpává karpální tunel a na levačce se ozývá stařičký zánět šlach - ovšem objevila jsem ameriku, měla jsem na prutu staršího colemana s možností přehodit kličku, pro praváky klička zlobí a neustále se uvolňuje a vyšroubovává, jednou jsem ji dokonce nahodila zároveň se třpytkou - naštěstí jen kousíček od břehu, byla vidět a šla vylovit - ovšem na levou ruku funguje bezvadně a mě najednou přestalo všechno bolet a dokonce jsem i lépe cítila jak pohyb rotačky tak woblera, jen to byl dost nezvyk. No záda mě bolí furt, chtělo by to trénink s nějakými baseballovými nadhazovači...

Ale na fotkách nic z toho bolestínského kňourání není důležité, jen je cítit ten klídek, pohodička a aktivní relax.


středa, 12. srpna 2009

Cyklistka


K narozkám dostala Joko konečně to vytoužené kolo, zatím měla prťavounké, tohle je o kus větší, Johana se musela naučit brzdit rukama, nikoli torpédem, začla i zkoumat možnosti přehazovačky. Každopádně jsme objevili netušené možnosti v oblasti bydliště a tak cyklistické výlety i třeba 10 km tam (postrašíme ryby) a zase zpět jsou na denním pořádku. No hlavně jí to jde a děsně ji to baví. A doufám, že mu hned neodroste.


pondělí, 10. srpna 2009

Holičský den

Hlavička jak z prdu kulička - jiný popis mě nenapadá

pondělí, 3. srpna 2009

Opičátka


Co mi nejde do hlavy: já umím lézt po tyči, Joko preferuje provaz. Já strávila dětství na kovových zeměkoulích či obloucích, Johana na provazech a visutých mostech, na kovových prolejzkách se víc bojí - to vše bych chápala. Ale to, že se drápou malá děcka po "horolezecké" dětské stěně beze strachu a se spoustou dovednosti, a to i ta dítka (Bára mi odpustí), která jinak výšky a prolejzačky moc nemusí, nad tím mi zůstává rozum stát - to jsem nikdy nezvládla, fyzicky mi to přišlo velmi náročné a neměla jsem na to sílu, moje outlounké dítko tu sílu a hlavně šikovnost má, kde to vzalo? Je to cvikem? Příležitostí? Zkrátka mi to hlava nebere.





Jde o první den mojí dovolené - vyrazily jsme s našima kámoškama do Stromovky.

neděle, 2. srpna 2009

Jak na ryby

Toto nevzniklo z touhy po originalitě, alébrž protože jsem byla z předešlého dne totálně spálená a jediný obleček do vedra, který by dostatečně zabraňoval dalším sebepaličským tendencím, zároveň byl vzdušný a příjemný, byl zkrátka tento. No a klobouček z toho vyplynul, páč k šatům bejsbolka fakt nejde :-)

sobota, 1. srpna 2009

KOI kapr


Když Češi objevili kouzlo zahradních jezírek a bazénků, objevili i nádheru japonských koi kaprů - vlastně větších příbuzných "zlatých rybiček". A když se za posledních deset let převalilo přes Čechy i Moravu několik povodní, vznikla kuriozita, koi karasokapři v běžné přírodě. Kapři se s karasy docela snadno kříží a když se k tomu přidá barevná mutace, dají se vylovit opravdu zázračné kousky.
A to se nám během posledních 14ti dnů několikrát podařilo.

Včera jsme vylovili dva, tohoto na fotkách a jednoho menšího více stříbroskrvnitého, šel do dvousetlitrového akvária u souseda. Našeho dvaceticentimentrového jsme šoupli ke kančíkům. Avšak ouha, ráno akvárko zakalené a bezvousý červený kapřík u hladiny lapal po dechu, takže jsme znovu naplnili kyblík a s Johančím souhlasem ho vrátili zpátky do rybníka.

Dnes jsme vylovili dalšího menšího, dali strejdovi - prý pro něj pořídí velké akvárko.







Poznámka post: náš kapřík se díky lapání vzduchu zachránil, sousedův kapřík byl do týdne zabit a ožrán oceloty, kteří s ním akvárko sdíleli, strýcova kapřice chcípla sama během dvou dnů, neměla se kde vytřít - poučení: jsou krásní, ale když se jim líbí v českém rybníce, nemá cenu je trápit v sebevětším a sebelepším akvárku. Zkrátka už to nikdy neuděláme! A neproste, je to marné!

neděle, 26. července 2009

Kachny... kachny ... kachny


Miluju tuto scénu z Rozpuštěný vypuštěný. A taky miluju vypouštěnou Hostivařskou nádrž a rybolov nad ránem - tolik romantiky naráz, to by se z toho jeden po...těšil.
A pak ten pohled do ledničky narvané kapříma porcema :-)

Tuto kachnu jsme nechca ulovili, chtěla doletět za jedním neukázněným káčátkem a nevšimla si vlasců. Naštěstí nebyla příliš plachá, takže se nechala přitáhnout ke břehu, chytit do hadru a vymotat jen za cenu pár peříček. Jak ta pak nadávala, to nechtějte slyšet. A mstila se nám krádežema vnadění z kyblíku za zády. Holt to je ten vděk.


sobota, 25. července 2009

Květiny pro mladou slečnu


Ženu ani květinou neuhodíš, ale to mý smrádě bych občas nějakým roštím klidně humlátila :-)))
Ale když má ty narozeniny, tak jsem po ranním rybolovu vyplenila jednu louku a dovezla Johaně k snídaňovému zbytku dortu luční pozdrav - mělo to větší úspěch než loňské kupované růže. Jen kdyby ty máky tak rychle nevadly.




pátek, 24. července 2009

Sedm


Joko má narozeniny
my máme přání jediný
- aby se aspoň jedna fotka povedla - a vono nic (tyto dvě prošly mnoha úpravami, aby byly aspoň zřetelné)

A dort si Johana upekla sama a s meruňkama, povedl se jí moc.


čtvrtek, 23. července 2009

Přišla bouře zlá...


Byl krásný horký letní den. A najednou nebyl, zatmělo se jak v deset večer a z nebe začly padat kýble vody - tedy voda i s kýblema. Trvalo to chviličku a zastavilo to celou Prahu.
Přežila jsem bouřku v práci a vyrazila směrem k domovu. Leč ouha, po dvou stanicích tramvaj zastavila a prý že dál se nejede, kdesi u Hradu spadl strom nebo někde nějaká bambajka opustila své koleje, nebo někde někdo boural, nikdo neví nic přesně, ale nejde proud ani MHD.
Došla jsem pěšky na Malostranskou, že kdyžtak zkusím při nejhorším metro s třemi přestupy. A tam jsem zjistila, že vykolejila tramvaj, u Prašné brány spadl strom a na nábřeží bouralo auto. A pak jsem jen zírala, jak ono je to v Praze zorganizované, jeden vyprošťovací vůz dorazil, nadzvedl tramvaj a vrátil na koleje - ta nabrala cestující a odsvištěla po své trase, druhý se vypravil k Hradu odsunout strom a vrátit dráty kam patří, bouračka nebyla vážná, ťuknutá auta byla odtlačena z cesty na náplavku. Do dvaceti minut vyřízeno. No páni radní, fakt jsem čuměla, nevím, nakolik je to zásluha radnice, ale už jen to, že to funguje a žádný byrokrat tam nepokřikoval a nezdržoval - to se cení.



Kousek od domova jsem zjistila, že bouřka strhla obří plachtu na jednom domě v rekonstrukci (ta trvá už pět let), 40 minut po bouřce už tam stál vůz s plošinou a plachtu upevňoval zpět - co se to děje? Kde jsem se ocitla? To je snad nějaké sci-fi?



úterý, 23. června 2009

Přírůstek do domácnosti


Tak tohle je výsledek kamarádství z mokré čtvrti, aneb hospodské kšefty, aneb "za litr? no nekup to!" Zvlášť když je kámoš v nouzi a doma pláče nejmilejší dcerunka po žvížátkách.



čtvrtek, 18. června 2009

Absolvent


Joko měla dnes rozlučku s MŠ, ta proběhla formovou stužkování a na kokardě byl krásný a vtipný nápis ABSOLVENT MŚ, poté měli vcelku vydařenou diskotéku se soutěžemi, pekla se kuřátka na grilu, dlabaly se "školkové" koláčky (tam umějí moooc dobré)... tahle akce se školce povedla.



pondělí, 15. června 2009

1. den lovu dravců


Tak ode dneška už se může
- těšíme se na tento den půl roku, až si půjdeme zalovit štiku či candáta. Tím, že je pondělí, tak to holt musíme nějak skloubit s pracovnimi povinnostmi, mám ranní, původní nápady o vstávání za kuropění s tím, že od čtyř budeme mrskat řeku, tudíž neprošel. Ale z práce razit rovnou k vodě lze, jen to počasí nekamarádí, ale to neva, nejsme z cukru.

A štiky i candati se nám samozřejmě vysmáli, akorát Joko je spokojená, našla město šneků - miminek, školkáčků i rodičů - pořádala závody, krmila miminka, užila si šnečích radovánek



středa, 29. dubna 2009

Stoupačky nebo klesačky?


Před dvěma dny byla zahájena akce "Výměna stoupaček v činžovním domě". No po čtyřech pracovních hodinách ve třech dnech je vše zbořeno, plyn nechtěně přefiknut, už mě to stálo dva dny dovolené.
A co bude dál? To nikdo neví...



neděle, 1. března 2009

Rozloučení


I když jsem to netušila, bylo to asi naposledy, co jsem viděla naši chalupu. A co jsem viděla, to se mi hodně nelíbilo, dvacet let práce a radosti za dva roky pravidelného vybydlování tamními nepřizpůsobivými obyvateli vzalo za své, už ani brečet nemůžu. Pryč s tím, zájemců je dost (i mezi pachateli).
Takhle zdálky na nepovedené fotce zaplaťpámbů není moc vidět, co všechno je zničené či zcizené.

čtvrtek, 12. února 2009

Maškarní


Včera v devět večer mi bylo oznámeno, že se mé dítko těší, že bude druhý den ve školce na maškarním za pirátku - no co, žádný problém, její starší brácha za piráta byl a masky se u nás nevyhazují... No nevyhazují, leč uklízejí a to nedohledatelně....
A moje úžasné dítě moje marné pátrání okomentovalo: "tak už se netrap, vždyť stačí prostěradlo a budu za super ducha" Staré povlečení se našlo mnohem snáze a tu je můj nejúžasnější duch.


neděle, 8. února 2009

Stále bez foťáku


Tak už 4 měsíce krzápek zlobí, vybíjí baterie. Stále jsem doufala, že jde jen o mou lenost a lakomost zakoupit kvalitní nabíjecí baterky s kvalitní nabíječkou. Dnes jsem se tedy pochlapila, zakoupila, nabila a nové králíkovky šópla into.
Ale bohužel, nacvakala jsem dvacet Johan a šlus - a to bylo jen běžné focení na automat - takže energeticky nejlevnější.
Navíc mám standartně šoupnutou bílou a musím ji korigovat po každém zapnutí (a ne vždy najdu tu správnou plochu)- děsný opruz a tatam je pohotovost fotografova. Než se nachystám, focené objekty to neba a jdou jinam. Oprava krzápku by stála počítám stejně jako koupě nového a tak začínám střádat na jiný, lepší...

z dneška:

neděle, 14. prosince 2008

Perníčková


Ještěže mám pomocnici a nemusím se s tím patlat sama... Ovšem ani letošní recept nebyl zcela ono, budu hledat dál - to mám z toho, že šidím receptury.

sobota, 13. prosince 2008

Vánoční balící papíry


Vždy jsme balili do bílého - nějak se nám nechtělo utrácet za prapodivné obrázky santy - dnes jsem potřebovala nějak zabavit Johanu a tak jsem jí do stříkací láhve naředila s vodou trochu tempery, vytáhla nachystané bílé papíry a ať je Ježíškovi trochu ozdobí, aby byly krásné.
A jsou - ne moc výrazné, ale Johana si mákla, navíc se to protáhlo sušením, takže zábava na celý den.
Ještě jsme jeden zkusily s bramborovým razítkem srdíčka, ale to byla zbytečně velká piplačka





sobota, 29. listopadu 2008

Háčkované vánoční ozdoby


Co dodat? Snad jen, že jsem se takhle bavila celý (již druhý) rok průběžně. A včera vše vyprala a naškrobila, dnes sundala suché ze špendlíků za nadšeného Johančina óch a ách









pátek, 28. listopadu 2008

Papírové vánoční ozdoby 1


Tuhle piplačku jsem vymyslela loni, když už jsem nevěděla, jak zabavit Joko. Na čtyři ozdobičky stačil jeden kanclpapír a cca půlhodinka na každou a hezky skládat a skládat harmoniku cca 3-5 mm širokou, pak už jen máznout lepidlem kraje k sobě, střed nějak začistit - loni korálky, letos zase jen papírovou vystřiženinou - čekala jsem totiž v práci na práci a tam korálky nemám, kdežto papír a lepidlo ano :-)









Z loňska jsem našla ještě tyto dvě:


neděle, 23. listopadu 2008

Korálkové vánoční ozdoby 3


Tuto červenou sadu vytvořila Joko - tedy ne, že by celé navlékala, ale pokoušela se - udělala jeden dílek čí lístek, zajásala, jak je to krásné a...
...mamíí, vidíš, takovouhle ozdobu uděláme ...
... řeknu vám, že dovymyslit načaté někým jiným je docela fuška.

Na obranu Johany můžu říct, že zkoušela navlékat dál, já jí diktovala, kdy levý či pravý drát do kterého korálku - u hvězdy vydržela tři lístky, u té prostorové ozdobičky udělala dva ze tří dílků a měla toho plný krovky, kdo by se s tím piplal, žejo.

Takže červený set¨





No a uvidím, zda se pustíme i do zvonečků, ty drhnou na chybějícím kopytě.

neděle, 16. listopadu 2008

Korálkové vánoční ozdoby 2.


Další víkend, další ozdoby. Dokoupila jsem sáček průsvitných okrových rokajlů, vypadají tak nějak nijak, ale v ozdobičky z nich jsou najednou velmi něžné.

Takže medová sada






neděle, 9. listopadu 2008

Korálkové vánoční ozdoby 1.


Letos jsem se rozhodla, že podlehnu tlaku okolí, a pustila se i do korálkových ozdob, mám totiž ještě jeden korálkový košíček "prvorepublikový" a když jsem byla malá, tak to byla jedna z mých nejoblíbenějších ozdob. Košíček loni zničila kočka ve spolupráci s dcerkou, tak zkouším jiné nové.
Dnes první sada - ze smetanových perliček - pardon - rokajlů.






čtvrtek, 9. října 2008

199. Poslední fotka babi

Tak jsem objevila ve foťáku "poslední foto", které dělala Joko, když si u babičky hrála - 10 dní před smrtí - tedy podle efixu. Když na to koukám, je mi lépe, usmívá se, vypadá spokojeně...

sobota, 27. září 2008

A další čapka

Modrobílou jsme poslaly do světa, Johanka ji darovala kámošce, i když se oběma víc líbí tato nová, ale ta modrobílá malé Báře seděla o fous lépe než ta červená - byla o půl cm menší.

Takže potkáte-li tuto čapku, je v ní Joko :-)

středa, 24. září 2008

Panoramčina čepice


V další B-C diskuzi o čepičkách poslala Panoramka skvělý návod na čepici háčkovanou "hvězdičkovým" vzorem (http://www.youtube.com/watch?v=Zugvv0nzj1Y).

Okamžitě se mi zalíbilo a vytáhla jsem nejvhodnější vlnu a začala háčkovat, už jsem končila, když Panoramka zveřejnila svá fota a já zjistila, že po světě budou brouzdat dvě naprosto stejně očapkované hlavy :-)))) Měly jsme obě zkrátka stejný barevný nápad. Ale ta moje milovaná očapkovaná hlavička to neví a je tudíž nadšená a zítra si ji prý vezme do školky, aby holky záviděly a klucí obdivovali.