2. Kterak se z Káji Ferda stal.

Včera k naší kočičince Miki Mikině přibyl do domácnosti na hlídání kocourek, prý jen na tři dny (už teď to vidím minimálně na týden, ne-li měsíc, ne-li na furt - holt někteří chovatelé...) Prý je to sedmiměsíční koťátko - mno je o hlavu větší než Mikina a taky mohutnější a celý chlupatý zrzavý (bude mít jakési prapředky z Persie) - ale kotě daného věku to bude, neb je zkrátka blbý. Asi už jsme zapomněli na kotěcí věk Mikiny, anebo byla už od mala geniální, ale značné rozdíly vidíme. Kája (majitel Karel tvrdí, že je to fakt to jediné správné jméno pro kocoura) na jméno nereaguje, je děsně hravý a mazlivý a to tak, že až vlezlý, neustále na něčím klíně, klávesnici a z čeho hlavně pěním - na čtených novinách či knize. Po příchodu vše ošmejdil, zabydlel se a začal si vymezovat teritorium i vůči Mikině.

A tak má u nás krušný život. Trochu i proto, že Mikinu štve a stresuje a je ochoten kdykoli jí sežrat cokoli a ještě ji prohánět i v době oblíbené celodenní siesty. První, s čím přišla Joko, byly nadávky - převzala je z Modroočka, takže Kájovi neřekne už nikdo v rodině jinak než "Ty - jeden - kocoure - cizí - zrzavej!!!"
A protože jeho vlastní jméno mu nic neříká, tak jsme ho tak trošku jako humornou pomstu majiteli přejmenovali podle našeho dřívějšího kocourka na Ferdu, celý den na něj tím jménem voláme, a světe div se, na toto jméno už večer zvedal hlavu a ohlížel se, kdo ho volá :-)

Foto vzájemného obcházení, vrčení a prskání či rvačky jsem fakt nestihla - i když to jsou úžasné momenty (vždycky mi některý z objektivu utekl), takže mám jen noční "řízené krmení", kdy jsem postupně vysazovala na hůře dostupné místo nejprve Mikinu a pak teprve Ferdu, aby se najedli v klidu oba bez vyrušování od druhého.



Takhle hrbící se mi Mikinu podařilo zachytit poprvé.






Ferda Kájovej