53. Cestou domů

Když už konečně "po procesu" dokodrcám tramvajkou dom, tak se ještě projdu kousíček přes jednu nejhnusnější křižovatku, kouknu na nebe, zda mám dneska šanci na nějakou světelně úžasnou fotku... ...a najednou vidím ve výši čtvrtého patra jednoho domu viset toto:



(zaplaťpámbů za křápkův digitální zům, i ten umí hezky)
Myšlenkové poselství jde mimo mě - neopustím a nemyslí - láska je to poslední, co nám ve vztahu zůstalo - vše ostatní smazaly činy. Jo vlastně ještě nějaký dítě v tom lítá... :-))))
Ale usmát se tomu snad můžu, ne?