45. Mít přátele je príma.

Dnešní projektová fotka není moje, ale teda tak trochu je, ale není ani z mého foťáku, ani mou rukou.

To vám takhle odpoledne zavolá kamarádka, že za deset minut půjde okolo vašeho domu na tramvaj a hrozně spěchá, ale protože potřebujete předat nějaké věci, tak je šance to vyřešit takhle. Takže rychle nazujete boty, prohrábnete vlas, posbíráte to, co chcete předat a jen s klíči vybíháte - myšlenka na povinnost mít foťák vždy v pohotovosti se k vaší hlavě ani nestihne přiblížit.
Sešly jsme se, vyprovázím ji na zastávku, povídáme si, než přijede tramvaj. Najednou kamarádka povídá: "Hele, to je nádherný auto!"
Podívám se a opravdu - a okamžitě se ve mně probouzí svědomitý projektant: "Sakra, no to by bylo foto do projektu, a zrovna jak na potvoru nemám foťák u sebe."
A kamarádka nelení a protože jako majitelka e-shopu fotí denně (a dobře), vytáhne z ruksáčku jakési Olympusácké dělo, strčí mi ho do ruky a říká: "Na a dělej, než pojede tramvaj"
No to mi pomohla - ruce se třesou chvatem, vůbec nevím, co je jak nastaveno, stíží nacházím spoušť, cvakám dvakrát, ale ani nedokážu dostat celý objekt do obrazu, rozmazáno až hamba, prostě nedaří se. A tak kamarádka převezme a vyfotí sama. Neklepe si na čelo, co jsem to za cvoka, nediví se, nepohoršuje ... ještě pochválí blog. A večerní mail to jistí...

Míšo, díky.