101. Mraky

Já vím, nic moc, ale to jen tak pro radost trochu šlehačky, že je tak hezky



Pro jistotu připíšu, že jde o mraky na Mostecku - cestou k notáři, kde jsem měla poprvé a kupodivu asi ne naposled vidět macechu a nevlastního bratra a rozdělit si květináče po tatínkovi. Závěr dne byl dramatický, když tyto mraky zhoustly, ztemněly a do Prahy jsem se vracela za ukrutného lijáku, větru, hřmění i blýskání. Ovšem nejúžasnější blesk byl vidět jen přes naprosto špinavá skla autobusu kdesi u Kladna, pak už obloha jen svítila a klikihák žádný.