Ježíšek už maká

Na BC opět proběhl rozpis s fotkou krásné čapky, Joko bohužel zahlédla a hned připsala do svého nyní už notně rozsáhlého soupisu dárku, které musí Ježíšek letos navalit, když na to rodiče nemají peníze a chuť.
Vůbec se mi do anglického rozpisu nechtělo, ale najednou začaly svrbět ruce, navíc jsem si uvědomila, že mám pro tento vzorek i naprosto ideální vlnu, takže zde:





Rozpis byl použit z tohoto linku: rheatheylia
Nedoslovný překlad:
Perleta 10dkg, háček č. 5 a č. 3, obvod hlavy 53-55 cm
1.ř.: do očka ze 4 ř.o. vháčkovat 16 ds, spojit pevným okem – každá další řada začíná 2mi ř.o. a je ukončena spojením pevným okem za zadní nitku druhého ř.o. Počáteční 2 ř.o. suplují ve vzorku sloupec zadních ds.
2.ř.: 2 přední ds do každého ds (32 sloupků)
3.ř.: 2 přední ds do 2 předních ds, obyč.ds mezi druhý a třetí sloupek .... (48 sloupků)
4.ř.: 2 přední ds do 2 předních ds, zadní ds do obyč.ds, překřížení: přední ds do druhého předního a pak přední ds do přeskočeného prvního ds, zadní ds do obyč. ds.... (48 sloupků)
5.ř.: 2 přední ds do 2 předních ds, 1 zadní ds do zadního ds, 2 přední ds do překřížených předních ds, zadní ds do zadního ds... (48 sloupků)
6.ř.: 2 přední ds do 2 předních ds, 1 zadní ds do zadního ds, 2 přední ds do jednoho předního ds, 2 přední ds do jednoho předního ds, 1 zadní ds do zadního ds (64 sloupků)
7.ř.: 2 přední ds do 2 předních ds, 1 zadní ds do zadního ds, překřížení: 1 přední ds do třetího předního ds, 1 přední ds do čtvrtého předního ds, 1 přední ds do přeskočeného prvního ds, 1 přední ds do přeskočeného druhého ds., 1 zadní ds do zadního ds.... (64 sloupků)
8.ř.: 2 přední ds do 2 předních ds, 1 zadní ds do zadního ds, 4 přední ds do 4 překřížených předních ds, 1 zadní ds do zadního ds..... (64 sloupků
9.ř.: 2 přední ds do 2 předních ds, 1 zadní ds do zadního ds, 1 obyč.ds mezi zadní a přední ds, 4 přední ds do 4 předních ds, 1 zadní ds do zadního ds, 1 obyč.ds mezi zadní a přední ds. (80 sloupků)
10.ř.: 2 přední ds do 2 předních ds, 1 zadní ds do zadního ds, 1 zadní ds do obyč ds, překřížení: 1 přední ds do třetího předního ds, 1 přední ds do čtvrtého předního ds, 1 přední ds do přeskočeného prvního ds, 1 přední ds do přeskočeného druhého ds, 1 zadní ds do zadního ds, 1 zadní ds do obyč. ds .... (80 sloupků)
11.ř.:2 přední ds do 2 předních ds, 2 zadní ds do dvou zadních ds, 4 přední ds do překřížených předních ds, 2 zadní ds do dvou zadních ds (80 sloupků)
12.ř.: 2 přední ds do 2 předních ds, 2 zadní ds do dvou zadních ds, 4 přední ds do 4 předních ds, 2 zadní ds do dvou zadních ds
Pak opakujeme řady 10 -12 do potřebné výšky čepice. Optimální se ukázalo šest ukončených překřížení + 1 řada.
Pak rantl tenčím háčkem 1 přední ds, 1 zadní ds v potřebné výšce – cca 6 řad, obháčkovávat na závěr netřeba.

Když zvěř blbne na kvadrát

Já se z koťat i dětí zblázním, nikdy nevím, odkud na mě kdo skočí, pod kterou nohou co kvíkne - kalamita. Ty potvory vám vlezou všude.

20. den po narození

Koťata poprvé opouštějí bednu po vlastních pařátkách a vydávají se na průzkumy, Arčí tedy sám a zdatně, Blekí si občas mňouká o pomoc.

12 dní po narození

Už čtyři dny (Argie - čti Árčí - stříbrňáček) a tři dny (Blackie - tedy blekí - černoušek) jsme pod drobnohledem koťat.
Dnes už mají očka krásně modrá a očividně vidí, co jsme zač. Naštěstí nemají sdostatek vyjadřovacích schopností, takže jejich názor na viděné zůstal utajen. Ale oba milují úchop za krkem, krásně je uklidňuje, když je za krk Johana tahá po celém bytě a ukazuje jim všechen zdejší nepořádek s tím, že to je jejich nový domov - chudáčci :-).

A zas je ten rok ten tááám!

Letošní narozky se Johaně docela podařily. Dostala své kotě, vytoužené sady pokémonů s herním plánem, šanci na brzké zapojení svého vlastního počítače, na kterém bude moci konečně řádit, aniž by jí pak někdo nadával, nějaké to oblečení a krášlení (kupodivu se i většinou líbilo).
Ovšem opět mě dokázala překvapit i mile. Oznámila, že dárky nejsou podstatné, u narozenin je prý nejdůležitější dort. A prohlásila, že si dort upeče sama, sama si vybrala, že to bude piškot s meruňkama a že krém bude tvarohový. S mícháním piškotu jsem jí tedy pomohla (ale sníh a vážení bylo na ní), ale meruňky si očistila sama, sama vymazala formu, lila těsto a skládala ovoce. Pak tedy bohužel došlo k tomu, že při pečení dort vykynul v prostřed mnohem více než po krajích - objektivní nedostatek trouby, došlo i k nerovnoměrnému přeříznutí korpusu - objektivní nedostatek nešikovné a nedůvtipné matky. Ale přes dílčí neúspěchy byl dort mńamozní a ozdobení (zcela v režii Joko) úžasné. Ono to praparchantě občas dokáže být šikovné, chytré a i pracovité - doufám, že i jindy než jen jednou ročně o narozeninách.

Domácí přirozený porod

Od rána byla Mikina podivně ukňouraná a stále vyhledávala naše nohy a těla ku kontaktu. Když jsem ráno odcházela, seřvala mě u dveří a ještě na chodbě jsem slyšela, jak mě volá.
Tak jsem se raději na oběd vrátila a opravdu, ležela už v nachystaném hnízdečku z Perry Rodanů dole v knihovně a funěla, vruněla, hekala a kvílela, jak bylo zrovna potřeba. Když jsem sedla na gauč, vyskočila ke mně a nechala si masírovat bříško či záda dle potřeby, občas mi packou navigovala ruku, kde teda jako mám lépe podrbat - a toto trvala skoro tři hodiny. Pak se párkrát začla točit jak pejsek dokola, pak si čistila rodidla a najednou koukám, že už nečistí sebe, ale že cosi okusuje - a ejhle první koťátko. Ale bylo to nějaké divné, skoro ani nedýchalo a Mikina měla furt tendenci místo olizování kousat, musela jsem okřikovat, i jednou klepnout do čumáku.
Očividně kotě vybarvené strakatě po tatínkovi nebylo v pořádku - až mnohem později jsme zjistili proč, mělo zdeformovaný čumáček (nemohlo sát), maminka mu v rámci nezkušenosti nebo možná v rámci pudové informace o postižení ukousla ocásek a při ukusování pupečníku vyhryzla kus kůže na břiše. Kotě se sice po dvou hodinách vzpamatovalo, dýchalo pravidelně, začalo i lézt, ale ani u cecíku se nepřisálo a zkrvavělý zadeček nám na optimismu nepřidal. Umřelo (možná i s maminčinou dopomocí, furt ho zalehávala a okusovala) asi čtyři hodiny po porodu. Byla to jediná kočička z vrhu.
Asi 10 minut po prvním vylétlo na svět druhé - tedy vlastně povylezlo, Miki si ho vyndala tlamou sama - takový způsob porodu jsem viděla poprvé, zvláštní. Toto kotě mi okamžitě připomnělo fotky Mikiny po porodu, jako by mamince z oka vypadlo (nebo odněkud tam podobně :-) - krásné hnědočerné chundelaté - a hlavně zdravé, živé, mňoukající a zvídavé. Mikina si mi ho odložila do klína a tam si mi ho očistila.
Pak si tedy dala asi půlhodinku pauzu a poslední kousek mě velmi překvapil. Je to náš šediváček, myslím, že se hodně pohádáme o jménu - kocourek s naprosto úžasnou barvou
No a ještě se pohádame, které kotě si necháme a které časem předáme zájemcům - přiznám, že šediváčka by chtěli všichni, černouška mnozí.

Bolen

Mám radost, mám svou první dravou rybu (když tedy nepočítám hafo pidiokounků z rybníka) - ale jako obvykle nikoli z lovu dravých ryb. Tento bolenek se přimíchal mezi cejny Velké nejen názvem, kterých jsem povytahovala dost a dosti a nechal se nalákat na motaný rohlík. Při západu slunka se krásně zlatě leskl.

Trénink na paralympiádu

Frajer Kuba

Strávila jsem prima dopoledne na hřišti s kámoškou a tímto frajerem. Byl děsně sladký a šikovný. Hlavně už vím, za kým jít pro radu, až budeme kupovat nové auto, on zná všechna :-)

Hřiště u pirátů

Johana to tam má moc ráda, protože rodiče sedí dole u řeky a nestarají se, ona tam dovádí s miminy, vrstevníky i odrostleší omladinou, občas se chodí hlásit a večer je geniálně utahaná.

Dnes jako překvápko dorazila její nej kámoška i s rodiči, holky se teď chvíli neviděly, takže měly spousty drbů k probírání. Víc takových dnů,(teda kdyby mě už konečně pustila chřipka a já se mohla taky účastnit, zase jsem dnešek proležela)

Cour Prahou

Nohy mě bolejí příšerně, až přestanou, tak možná napíšu

Škeble rybničná

Dnes na cukrovarském rybníku v Čakovicích bylo sice hezky, ale docela foukalo a hlavně nic nebralo. Takže jediný úlovek na můj prut zaznamenala Johana (když jsem musela běžet za voláním přírody) a to tuto kuriozitu:



Trochu jsme pak na břehu zmatkovali, jak se šetrně odháčkovává a pouští takováto přísně chráněná rarita 18 cm dlouhá. Kupodivu asi za dvě minuty háček pustila, nechala si jen tři červíky.

První!!!

Johana ulovila svého prvního kapra bojovníka. Byl to pro ni nepopsatelný zážitek, takže víc psát nebudu.

Nové dítě

Johana se před 14ti dny rozhodla v rámci jakéhosi záchvatu nastolit novou revoluční modu účesů.





Moc se mi to nelíbílo, dlouho jsem čekala, jestli si zvyknu. A nezvykla. TAk jsem ji prodala a koupila si nového Johana.

Plníme

Ne teda bobříky, ale mrazák. Konečně rozmrzl náš nejoblíbenější rybník a tak sobota byla opět lovecká.
Zvláštní úkaz, v sobotu fungujou jen karasi, ostatní ryby buď spaly nebo se odstěhovaly do Davle či co. No ale ti karasi si chodili pro nášup ve frontě. Takže už i Johana má své první dvě ulovené ryby.
No a protože jsme řádně ekologicky uvědomělí a ctíme přírodu, co ulovíme, to si taky sníme, místo abychom pod zástěrkou velkého sportovního ducha traumatizovali a masakrovali ryby taháním za pysk ven z vody, přikládáním tlamy k čenichu, ohlazováním slizu a pak pouštěním zpátky do vody, kde si může rybka konečně svobodně vydechnout a chcípnout. (Nemluvím o chráněných nebo hájených druzích, ale ty prostě nechytáme, upravujeme návnady a způsob tak, aby se prostě nechytly, nebo jen nešťastnou náhodou)

A tak tahle hromádka už je vyčištěná, naporcovaná a rozdělená na tři chody - ze dvou bude během týdne pečená paštikopomazánka (našla jsem zajímavý recept), zbylí karasi jsou naložení do česneku s chutney a dva nejmenší dostane Mikina ku sváteční nedělní snídani. Já už mám takový rybí absťák, že se nemůžu zítřka dočkat.

A hned je veselo

Jaro se projevuje velmi letně, takže hned jak bylo možné, vyzvedla jsem dítě z družiny a muže z práce a rychle aspoň na dvě hodinky k řece.
Tam mě překvapilo, že podběly jsou v plném květu - budu muset zajet natrhat zásoby, aby až se zima zeptá, tak jsme neodpovídali děsným chrchláním. Taky kopřivy už raší, takže do velikonoc na nádivku bude.

No a podařil se i nějaký ten úlovek, muž si též vytáhl něco k puštění a já krásného cejna - první rybu domů. Těšila jsem se na cejna na másle, ale když nás Miki vítala ve dveřích nadšeným mňoukáním a olizováním se, dostala přednost. Já si chytím něco lepšího.

Zahájení sezony

Tímto prohlašuji letošní rybářskou sezonu za zahájenou!

Už v pátek jsme byli na hodinku kouknout, jak plave Vltava a bylo to hezké, ale zima a ani ťuk.

Dnes jsme vyrazili hned po obědě na jedno tajné, leč profláknuté místo, kde se prý tloušti sami snaží vyskakovat na břeh - mno až tak veselé to tedy nebylo, ale bylo nádherné až nechutné teplo, Johana si našla svou zábavu a nechala nás v klídku a já nakonec byla i úspěšná, vytáhla jsem krásného kapříka 38 cm dlouhého a bojovného až haňba. Nepolíbeného jsem pustila, ale teda fakt jen proto, že byl první. Odteď už každý další takhle pěkný půjde na pánev.
Ještě jsem dovolila manželovi, aby mi podržel :-)

Čtenářské dilema

Už od ledna máme velký problém, všechny procházky, spěchání na domluvené schůzky, cesty ze školy domů a další a další se nám neskutečně protahují. Johana totiž objevila zázrak čtení a musí mi přeslabikovat všechna písmenka, která cestou potká. Vytahuje z košů vyhozené letáky, okukuje vývěsky obchodů, ukládá si do paměti jejich otvírací doby a jména zodpovědných vedoucích....
Já bych to zakázala, je příšerné, když děti umějí číst, vůbec bych je to neučila! Třeba zrovna teď, když mi tu čte to švíce přes rameno, jak je pomlouvám - co když mě pak začne bít?

Sezona začíná

Tak dnes jsme byli poprvé polechtat lybiškííí, smočit proutek, jak říkají nemravové. Ryby se nám opravdu smály, až se za břicho popadaly - já zaznamenala dvě drcnutí, Standa jedno a to ještě kdoví, co za divné hry pod hladinou probíhaly.
Ale bylo krásně a užili bychom si skvěle, nebýt toho, že jsme cestou domů mírně zdevastovali auto.

Jak já se těším na první oficiální záběr.

A zas je tu karneval

Jenže letos musela i maminka, ta svou fotku nemá, je jen na pár fotech na školních stránkách a všude ne zcela zamaskovaná. Maminka si pěkně mákla, ale koukala, jak to dokáží vymakat kantoři a taky koukala, že učitelovat či vychoušovat je horší jak fárat na šachtě - po 4 hodinách neustálého kontaktu se 150ti vcelku vzorně se chovajícími příšerkami.
Takže když kouknete na Joko a představíte si ji o párset let starší, párset kilo těžší a pár cm vyšší, uvidíte i mě, byly jsme totiž stejně černé a měly stejné krovky aj tykadla.

Nuda v Praze

Venku smutno, zima, že by psa ani králíka nevyhnal.
Doma máminy skříně plné pokladů - například rádiovek a baretů, ledvinových pásů, až přestane bavit králik, přijdou na řadu třeba hedvábné ručně malované šátky geniální k muchlání a trhání nebo taška plná obinadel, co jich rodina za život nastřádala. Ale kdo to pak uklidí, to ví jen tatínek...

Nic ke chlubení

bez komentáře

Povinnosti matky

Ach jo, už jsem zapomněla, o čemže vlastně školní docházka je. Všichni jen mluví, jak velký skok a zlom je to pro naše dětičky, mazlíčky, miláčky ubohoučké. Chudinky přetěžované. Prdlačky! Děcka z toho maj srandu. Jen matky šílejí a tahají každé ráno do školy pytle a hromady všeho, co si píčelka pískne.
A po nocích popisují sešity a oblečení a příslušenství, aby to to ňuňátko vystresované poznalo, nezapomínalo, používalo... Bláznivé matky!

Školačka

A je to tady! Pocity velmi rozpačité, nějak nevím, co napsat. No snad tuto éru ve zdraví přežijeme :-)))

Jo a je skvělé zapomenout nabít baterky, to pak z deseti fotek není vhodná ani jedna :-) Ale co, tady jde o dokument, kašlu na kvalitu.

Vltavo, řeko má

Dnes jsem skutečně zavzpomínala na Svatojánské proudy (tedy z filmů, zrušili je pár/set let před mým narozením, ale z filmů a pak ještě jednou při vypouštění Slap, na které mě děda vzal jako skoromimino na kukačku a furt si to pamatuju,) na všechny trampské a vodácké a šífařské písně, na vodníky a bludičky i s panem Čapkem, prostě na všechno krásné o pražské části Vltavy - díky spoustě ostrovů a ostrůvků, jezů, kanálů a slepých ramen je prostě nádherná. A v té trojské části navrch plná peřejí a vypadá skoro dravě, žádný rožmberský galeje :D:D:D A v peřeji dokáže být celá stříbrná.



Bylo hnusně vedro, hejbalo mi žlučí a chytla jsem úpal, ale s řekou to vedro nehlo, ta zůstala stále stejně krásná.

Dovolená jak má být

Tak první týden dovolené byl u rybníka, druhý byl cyklisticko říční. Cyklistiku už mám zdokumentovanou, ale ten poklid a relaxace u rybaření!
A děsná fyzická dřina, vydržím v kuse třpytkovat stíží půl hodiny, pak už se mi na pravačce ucpává karpální tunel a na levačce se ozývá stařičký zánět šlach - ovšem objevila jsem ameriku, měla jsem na prutu staršího colemana s možností přehodit kličku, pro praváky klička zlobí a neustále se uvolňuje a vyšroubovává, jednou jsem ji dokonce nahodila zároveň se třpytkou - naštěstí jen kousíček od břehu, byla vidět a šla vylovit - ovšem na levou ruku funguje bezvadně a mě najednou přestalo všechno bolet a dokonce jsem i lépe cítila jak pohyb rotačky tak woblera, jen to byl dost nezvyk. No záda mě bolí furt, chtělo by to trénink s nějakými baseballovými nadhazovači...

Ale na fotkách nic z toho bolestínského kňourání není důležité, jen je cítit ten klídek, pohodička a aktivní relax.

Cyklistka

K narozkám dostala Joko konečně to vytoužené kolo, zatím měla prťavounké, tohle je o kus větší, Johana se musela naučit brzdit rukama, nikoli torpédem, začla i zkoumat možnosti přehazovačky. Každopádně jsme objevili netušené možnosti v oblasti bydliště a tak cyklistické výlety i třeba 10 km tam (postrašíme ryby) a zase zpět jsou na denním pořádku. No hlavně jí to jde a děsně ji to baví. A doufám, že mu hned neodroste.

Holičský den

Hlavička jak z prdu kulička - jiný popis mě nenapadá

Opičátka

Co mi nejde do hlavy: já umím lézt po tyči, Joko preferuje provaz. Já strávila dětství na kovových zeměkoulích či obloucích, Johana na provazech a visutých mostech, na kovových prolejzkách se víc bojí - to vše bych chápala. Ale to, že se drápou malá děcka po "horolezecké" dětské stěně beze strachu a se spoustou dovednosti, a to i ta dítka (Bára mi odpustí), která jinak výšky a prolejzačky moc nemusí, nad tím mi zůstává rozum stát - to jsem nikdy nezvládla, fyzicky mi to přišlo velmi náročné a neměla jsem na to sílu, moje outlounké dítko tu sílu a hlavně šikovnost má, kde to vzalo? Je to cvikem? Příležitostí? Zkrátka mi to hlava nebere.





Jde o první den mojí dovolené - vyrazily jsme s našima kámoškama do Stromovky.

Jak na ryby

Toto nevzniklo z touhy po originalitě, alébrž protože jsem byla z předešlého dne totálně spálená a jediný obleček do vedra, který by dostatečně zabraňoval dalším sebepaličským tendencím, zároveň byl vzdušný a příjemný, byl zkrátka tento. No a klobouček z toho vyplynul, páč k šatům bejsbolka fakt nejde :-)