pondělí 3. srpna 2009

Opičátka


Co mi nejde do hlavy: já umím lézt po tyči, Joko preferuje provaz. Já strávila dětství na kovových zeměkoulích či obloucích, Johana na provazech a visutých mostech, na kovových prolejzkách se víc bojí - to vše bych chápala. Ale to, že se drápou malá děcka po "horolezecké" dětské stěně beze strachu a se spoustou dovednosti, a to i ta dítka (Bára mi odpustí), která jinak výšky a prolejzačky moc nemusí, nad tím mi zůstává rozum stát - to jsem nikdy nezvládla, fyzicky mi to přišlo velmi náročné a neměla jsem na to sílu, moje outlounké dítko tu sílu a hlavně šikovnost má, kde to vzalo? Je to cvikem? Příležitostí? Zkrátka mi to hlava nebere.





Jde o první den mojí dovolené - vyrazily jsme s našima kámoškama do Stromovky.

Žádné komentáře: