98. Stará lavice

97. U řeky

Počasí nic moc - střídavě oblačno - a tak jsme vyběhli jen na chvíli k řece a tam jsem stihla jen jeden fádní strom, tak jsem si s ním aspoň trochu pohrála ve Photoshopu



tenhle kmen je neupravovaný, chystaný do případné soutěže Struktury - hlásím předem :-)

96. U rybníka

Sobota byla věnována "venčení babičky" - po skoro dvou letech, kdy téměř neopustila byt, jsme ji ve spolupráci se strýcem a jeho přítelkyní vyvezli k vodě - nakonec tam docela nadšeně vydržela s námi celý den. Počasí nebylo nic moc, ale děcka se i chviličku koupala, chvilí si hrála s talířem, chvíli lovila se Standou, zkrátka zábavy tam bylo dost.
A zdejší blogařka tam hezky popíjela, až pak nevěřícně koukala, že ještě dokáže stát a případné kymácení že lze svést na poryvy větru :-))))

Nová Johančina láska - Daniel


Mno nevím, ale tolikhle lásky na mě při prvním kouknutí působilo až obscénně, neznat focené objekty, nevím nevím, co si myslet... :-)


Přemýšlela jsem, zda nezařadit do soutěže Pohyb, ale když on tam není moc výrazný, jako momentka ale dobrý, ne?


Tenhle portrét Johany cvakl Danda, prý v životě moc foťáků nedržel, sem tam někomu uřízl hlavu, ale snažil se moc a některé fotky byly dost dobré.


To není naše, to si tam nastřádala jedna partička, že prý budou u vody nocovat, tak aby netrpěli žízní.

95. Páteční odpoledne

trávím v práci a nikde ani noha, začínají prázdniny a firma se velmi rychle vylidnila. Ale díky tomu mám příležitost cvaknout si pár záběrů, na které se už dlouho chystám. Obvykle každá ta kovová chňapka drží jedny noviny a sune je ku paletám a kamionům čekajícím venku, dnes je mimořádně odstávka, doženou to v noci.

94. Kakost a svlačec

Další příspěvky do herbáře

93. Joko objevila kouzlo samospouště

to jsem si tedy původně myslela, když jsem ve foťáku objevila mraky těchto šklebů. Ale pak mi ukázala, jak to dělala a já si uvědomila, že křápek je fakt křápek - ona to stíhala během ostření a nabíjení blesku při normálním běžném zpoždění foťáku. No pak mám stíhat nějaký slušný momentky, když tady jde o vteřiny.

92. Pekla máma štiku...

pekl táta štiku, pekla máma, pekl táta, pekly všechny děti, štika je přesolená....

Ale prý to nebylo tak strašné, snědlo se to a dokonce i to prý chutnalo, jen já pro tu velkou slanost jen okoštovala a víc nemohla :-( bůůůů

91. Chytil táta štiku...

... chytila Johanka štiku, chytil táta, chytila Joko, chytily všechny děti, štika neuletí... :)

Tak si jen tak odskočili moji dva rybáři ze školky na štiku a ono se zadařilo, společnými silami ji vytáhli a radovali se z úspěšného lovu jak malí ;-). A zítra se budu radovat já, jestli se mi ji podaří upéci vskutku mňamózně, zatím leží maso naložené do soli a hlava je v mrazáku, za dlouhých zimních večerů prý z ní bude Standa vytvářet dekoraci do předsíně, když je to ta jeho PRVNÍ...

90. Kytice

Včera jsme tedy slavili - a až dnes jsem se dostala k tomu zaznamenat tu obr kytici, kterou babička dostala od dětí synových přátel. Kytice zavání půlkou hřbitova aj přilehlým lesíkem, ale je zajímavá, skutečně voňavá a svým mastodontím způsobem krásná. Bohužel neskutečně rychle vadne.

89. Babička dospěla

Včera nám prababi dospěla do stádia plnoprávné stařenky pětaosmdesátileté. Podařilo se mi na dnes sehnat strýce a dokonce si našel i čas a možnost a tak jsme uspořádali velkou žrací oslavu v úzkém kruhu rodinném. Fotky z oslavy dělal většinou strejda, protože měl nový kompakt. Ale v jednu chvíli jsem zaskočila i já a nakonec z toho byl

Souboj fotografů

88. Poslední kosatec

Nedaleko v jedné pidipředzahrádce před jedním panelákem pěstují pár kytiček. No a tohle byl poslední květ v shluku kosatců. Byl moc krásný a ty uschlé okolo taky nebyly marné. ;-)

87. Cestou k doktorovi

chodíme kolem restaurace s vitrážemi prý Keltů, no já bych to tipla spíše na Vikingy, chtěla jsem je nafotit všechny, jenže u jedné z vitráží stála tahle krásná moťorka, takže místo keltskýho vikinga je to myslím dobrá náhrada.
¨

86. Další balkon

Když už jsem jednou ten zrak pozdvihla, tak neustále musím každý den koukat na tento pseudogotický balkonek nalepený na novoklasicistním domě. Mají tam i vlajkovou žerď. Tyhle kontrasty mi fakt hlava nebere a tak stále koukám a zkouším vymyslet, jak se tohle asi přihodilo, co k tomu kterého architekta vedlo...

85. Pozdvihnuvše zrak

... zřím věci nevídané ...

aneb štuky, skulptury a sgrafiti pražských domů mají neskutečné kouzlo a neustále mě fascinují, mohla bych fotit dům od domu a stále by bylo něco zajímavého

84. Gerdin koutek

Tak tohle je můj vysněný dětský koutek, v takovémhle jsem si přála jako malá žít - maličká komůrka proskleného balkonu s výhledem všade a s růžemi v oknech. Naproti přes ulici je naprosto podobně zasklený balkon, tam bych nastěhovala Kaye a mohla bych si hrát na to, jak bojuju se Zimní královnou. Zatím to vypadá, že tam žádné dítě nežije, ani těm růžím se tam nedaří, škoda.

83. Hudba podruhé

82. ne/soutěžní Hudba

Na tuto soutěž jsem měla připraveno několik fotek různých obsahů a že si vyberu, jenže zazlobila technika - nejprve internet, pak i karta - soutěž jsem nestihla, ale to neznamená, že jsem se nesnažila, tak si to hezky doplním a ani se nebudu trápit výběry...

Hudba na Senovážném náměstí - Čeští muzikanti od Anny Chromy


Jste jen pár kroků od Českého muzea hudby

81. Arbes

Jakub Arbes patří na Arbesák, že jo? No šak jo, parčík upravený hezký, socha řádně okakána holuby, co víc si přát...

sochařil Jan Černý

80. Melantrich

"Tiskárna Koppe – Bellmann byla postavena v letech 1922 – 1925 podnikatelem V. Nekvapilem. Roku 1926 koupila tiskárnu A. s. pro grafický průmysl a nakladatelství Melantrich, která podle plánů Jaroslava Vorlíčka v roce 1931 přistavěla čtyřpatrovou budovu ve dvoře. Na Smíchově se nacházela knihtiskařská produkce firmy a reprodukční oddělení. Před druhou světovou válkou byla dle podkladů pro kolaudaci z roku 1938 přistavěna dvorní křídla. Vlastníkem je Libertas a. s."

No za mého života celý tento objekt a pár přilehlých vlastnil n.p. Svoboda a v této budově se mimo jiné tiskl (a úspěšně rozkrádal, zvlášť když obsahoval hlasovací lístky na Slavíka) Mladý svět. Zkrátka se tam už přes osmdesát let tiskne a přiznám, že z této strany a s novou fasádou mi přijde tato "fabrika" uprostřed města docela impozantně. Když přidám sentimentální vzpomínky na mládí... - ale přiznám, že teď se v té budově cítím mnohem líp než za studií.

79. Ra přiletěl

a až konečně přijede tramvaj a veme mě po těch kolejích, tak hned za rohem je otevřená Hvězdná brána - určitě :-))))

78. Ulovila

A pak že bzikavku do křápku nenarvu, tahle mi dovolila strčit jí objektiv skoro do zadku, teda na pět cm - ten cenťák v ostření sice chybí, ale i tak to byla hodná příšera skvrnitá.

77. Francouzské lyceum

Když si v práci vyběhnu na cigaretku před barák, po většinu dne je tam kromě hluku ze spousty aut slyšet i nepřetržitý dětský křik, smích, výskot - znáte tu směsku z dětských hřišť a školních dvorů - tak to je vono. Takhle zpoza pomalované zdi je to nádherná kulisa k pracovní pauze.

A ačkoli jde o francouzské lyceum, tak ten "mumraj" mi připadá naprosto český :-) anebo že by děti juchaly tak nějak internacionálně?

Plackovité večeře

Chci-li, aby mě rodina milovala, obdivovala a vzývala, vím, jak na to. Vyhlásím k večeři některou z oblíbených plackovitých variant.

Lívance



Nejsem zastánce polotovarů, ale přiznám, že směs na lívance s ovesnými vločkami od Vitany u nás vždy sklidila velký úspěch. Ovšem doba se mění, tuto směs nikde v okolí nějak nevidno a tak jsem musela zkoušet jiné recepty, objevila jsem tyto lívance s jablky (jablek máme spousty zavařených postrouhaných pro účely štrůdlů, perníků apod. - a teď i na lívance).

ingredience: 500 g jablek nastrouhaných na plátky, 2 vejce, 250 g polohrubé mouky, 50 g cukru, 1/4 l mléka, 1 prášek do pečiva. A něco navrch, nejlépe cukr se skořicí

Rozmíchám žloutky s cukrem a mlékem, přidám mouku s práškem, sníh z bílků a nakonec jablka. Vše promíchám, vznikne řidší těsto. Peču na pánvi nebo lívanečníku po obou stranách dozlatova až hněda. Pokud se první várka trochu rozsýpá, do dalších přidám trošku mouky.
Hotové sypeme cukrem se skořicí.

Palačinky

Langoše



ingredience: 500g hladké nebo polohrubé mouky (z hladké jsou jemnější, z polohrubé víc bublinkují při smažení a sají česnek či cukr), menší kelímek zakysané smetany
1/4 l mléka, 1 droždí (42g), cca 1/2 čajové lžičky jedlé sody (čím víc, tím hezčí bubliny při smažení), 1 lžička cukru, sůl

Do deci teplého mléka zamíchám lžičku cukru, lžičku mouky a špetku soli, nadrobím droždí a nechám vzejít kvásek.
Do mísy dám mouku, vmíchám jedlou sodu, přidám kvásek, zakysanou smetanu a zbylé vlažné mléko a nejlépe rukou vypracuji hladké pevnější těsto. Nechávám kynout cca hodinu buď v míse nebo už nadělené do 12-14ti koulí na vále, přikryté utěrkou.

Po vykynutí rozehřeji pánev s přiměřeně olejem, nachystám si misku se studenou vodou, ve které si neustále namáčím ruce, odtrhávám přibližně stejné koule těsta nebo beru vykynuté z válu a roztahuji do placek přes obě dlaně (cca 12-15 cm průměr, tloušťka "jak se podaří"). Smažím velmi krátce z obou stran na středním plameni. V tomto momentě zapojuji celou rodinu, protože je to frmol, jeden roztahuje placky, jeden smaží a dva ochucují za tepla přesně na přání, zkrátka jde vskutku o rodinnou večeři.

Hotové langoše:

• potíráme "česnekovým čajem" (nadrcený česnek přeliji vařící vodou, dost osolím, promíchám a nechám trochu zchladnout)

• cákáme kečupem + případně sypeme sýrem, nebo exclusive varianta - česnek i kečup i sýr i osmažené tenké proužky šunky či angl. slaniny.
• sypeme moučkovým cukrem, a to bohatě! Druhá sladká varianta je med rozehřátý s citr. šťávou či javorový sirup.

Kluci v akci - Standa

Mám muže, co umí být děsně sexy. Jen si to představte: v trenýrkách a upoceném triku se producíruje kolem plotny, krájí, loupe, krouhá, nadává a poskakuje mezi šlupkami, pootvíranými skříňkami s veškerým nádobím, drobky a loužemi, mávajíc spáleným pařátem. Zkrátka miluju pohled na muže, když vaří. Vaří často, často velmi nešikovně a na hranici jedlosti, kuchyně po jeho zásahu potřebuje delší rekonvalescenci.

Ale má tři jídla, na která mu nesmí nikdo sáhnout - všechna se naučil až za našeho spolužití, ale to jen proto, že je má velmi rád a že ho bavilo dotahovat je k chuťové dokonalosti - navíc kupodivu posléze i zařadil do postupů nějaké ty rady, ale pšššt, to je tajemství, oficiálně jde o jeho recepty. A přiznám, že často se mu zadaří tak, že ani mně tak ne (v dobách mé vlády).

1. Fazolový buřtguláš
(Počet porcí: no plný 10ti litrový hrnec - takže asi tak šest?)



Ingredience:
1/2 kg drobných bílých fazolí, 1/2 kg středních barevných fazolí
1,5 kg brambor
cca 300-500 gramů uzeniny (nejlépe tři různé druhy - špekáčky, drubeží točeňák, klobáska)
2 střední cibule
5 a více stroužků česneku
spousta mleté sladké papriky (klidně i tři plné lžíce)
špetka drceného chilli (klidně i do dětské verze, v tom množství se to ztratí, ale chuť zpestří)
3 větší rajské protlaky (nebo 2 a trocha sladkého kečupu)
sůl, vegeta, případně cukr

Postup:
Do papiňáku nasypeme oba sáčky fazolí, zalijeme dostatkem vody (fazole - 1 díl, voda - 2 díly) a šup na plotnu. Po natlakování (tj. když papiňák začne pšoukat) vaříme 20-30 minut. Mezitím stihneme oloupat a pokrájet na menší kostky brambory - po uvaření fazolí odtlakujeme za horka hrnec, přihodíme brambory, trochu osolíme, dolijeme vodu, zavřeme a opět vaříme - pod tlakem cca 10 minut, brambory jsou fajn rozvařené.
Mezitím pokrájíme cibuli, nadrtíme polovinu množství česneku a začneme smažit na velké pánvi, jak zpění a zavoní, přidáme uzeninu a necháme pěkně vysmažit, pak přichází na řadu koření - nešetříme (nekořeníme obsah pánve, ale těch osm litrů vody vedle v papiňáku - takže ochutnávat s respektem, obzvlášť po přidání chilli) - vegeta, sladká paprika, chilli, sůl (s tou nemusíte přehánět, dosolit jde vždycky), opět necháme chvíli v tuku smažit a pak vykydáme do pánve rajské protlaky, promícháme a opět směs provaříme, jsou-li protlaky kyselejší, můžeme přisladit trochou kečupu nebo rovnou lžičkou cukru.
Tuto směs přidáme do hrnce s uvařenými fazolemi a brambory, hodně promícháme, přidáme zbylý česnek už utřený s trochou soli a dochutíme ku svému jazyku, směs bývá už dost hustá, ale většinou to ještě sichrujeme třemi lžícemi mouky a hrnkem vody postupně přilévané, aby vznikla hladká zákletka a nemusela se pasírovat. S moukou necháme ještě minimálně pět minut povařit za stálého míchání, pak deset minut odpočinout a .... pak přijde ten střevní masakr.


2. Segedínský guláš speciál
(Počet porcí: šest až sedm litrů obvykle, většinou se nestihne ani rozležet, ještěže lze namdavat i do salátových mís s dvanácti houskáči)



Ingredience: jeden flák bůčku bez kosti a bez kůže - tj. bajvoko kilo a půl?, 2 velké cibule, 3 stroužky česneku (ten být nemusí, ale u nás se to upíry asi jen hemží, takže před přidáním česneku občas uchráním leda krupicovou kaši, a někdy ani to ne), sůl, vegeta, sladká paprika, pálivá paprika, bobkový list, nové koření, kelímek kysané smetany, kelímek sladké smetany na vaření, 3/4 litru sterilovaného zelí a 3/4 litru zelí kysaného, trocha mouky na dohuštění.
Postup:
Začínáme jak jinak než vytažením papiňáku a cibulí nadrobno pokrajenou smaženou nejlépe na sádle do sklovita, pak putuje do hrnce na osmaženou cibulku na kostky pokrájený bůček a rovnou během smažení a promíchávání se koření solí, vegetou, sladkou i pálivou paprikou a utřeným česnekem, necháme chvíli dusit na mírném plameni jen přikryté, aby maso pustilo šťávičku, poté dolejeme vodu, aby si maso zaplavalo, přidáme bobkový list a nové koření, zavřeme a po natlakování vaříme ještě asi 20-40 minut (dle stáří svině - myslím prasátko i ten papiňák). Maso už je mňam, takže šup tam se zelím, ale tedy bez nálevu, poměr sterilovaného a kysaného 1:1 je prověřený mnoha pokusy. Hrnec můžeme znovu tlakovat a pak vařit asi 10 minut, ale většinou stačí pomalinku vařit jen přiklopené cca 20 minut - časově to vychází téměř nastejno. Základ je tedy hotov, přidáváme obě smetany (opět poměr kysanky a sladké zkušenostmi vychytán) a zákletku, nebo můžeme mouku zaklektat do některé ze smetan. Někdy je potřeba přidat jednu až dvě lžičky cukru, určitě ještě dosolujeme do vyvážené chuti. Provaříme pomalinku ještě deset minut, před namdaváním nastává čtvrthodinka týrání hladovějících, bez odpočinku není segeťák ono, stejně je nejlepší vlastně až druhý den - když náhodou něco zbyde.

3. Čočka na sladkokyselo
(Počet porcí: "Z kila čočky? No jedna, ne?" - citace šéfkuchaře)



Ingredience: kilo čočky, cukr, ocet, sůl, hl. mouka, 1 cibule, trocha slaniny. Vejce na přílohu.

Postup: uvařime čočku do měkkounka - nemáčenou do papiňáku s dvojnásobkem vody, pod tlakem stačí 15-20 minut. Pak je ten okamžik, kdy nastupuje mistr kuchař a ochucuje, začíná zlehka solí, pak lžíce octa, lžička cukru a pak už jen dolaďuje do finální naprosto vyvávežené sladko-slano-kyslé chuti - ve finále je tedy toho octa na tři lžíce, cukru lžicí asi pět, sůl nestíhám počítat - no lepší je nevědět. Podle kvality čočky a stupně rozvařenosti se přidává i zákletka na dohuštění, aby vznikla správná kejdovitá konzistence.
Na pánvi osmažíme cibulku do růžova, vysmažíme kostičky slaniny - nejlépe je smažit na sádle, čočku si touto směsí poléváme, aby lépe klouzala. No a nejlepší příloha k čočce je vajíčko, buď pro každý talíř volské oko, nebo pokrájené vajíčko na tvrdo.

Koukám, že manželova nejoblíbenější jídla jsou ta největrnější - není nad teplo domova.

74. Freud by měl ze mě radost

... páč mě fascinujou komíny

73. herbářová Hluchavka

72. když růže, tak s kapkou

71. Ženu ani květinou neuhodíš

Blog ani růží neurazíš

70. Votrava votravná

líp to křápek neumí ... a jestli někdo řekne, že si mám oholit koleno, tak tůdle, mouchám se takhle líbí.

69. Pryskyřník