Kluci v akci - Standa

Mám muže, co umí být děsně sexy. Jen si to představte: v trenýrkách a upoceném triku se producíruje kolem plotny, krájí, loupe, krouhá, nadává a poskakuje mezi šlupkami, pootvíranými skříňkami s veškerým nádobím, drobky a loužemi, mávajíc spáleným pařátem. Zkrátka miluju pohled na muže, když vaří. Vaří často, často velmi nešikovně a na hranici jedlosti, kuchyně po jeho zásahu potřebuje delší rekonvalescenci.

Ale má tři jídla, na která mu nesmí nikdo sáhnout - všechna se naučil až za našeho spolužití, ale to jen proto, že je má velmi rád a že ho bavilo dotahovat je k chuťové dokonalosti - navíc kupodivu posléze i zařadil do postupů nějaké ty rady, ale pšššt, to je tajemství, oficiálně jde o jeho recepty. A přiznám, že často se mu zadaří tak, že ani mně tak ne (v dobách mé vlády).

1. Fazolový buřtguláš
(Počet porcí: no plný 10ti litrový hrnec - takže asi tak šest?)



Ingredience:
1/2 kg drobných bílých fazolí, 1/2 kg středních barevných fazolí
1,5 kg brambor
cca 300-500 gramů uzeniny (nejlépe tři různé druhy - špekáčky, drubeží točeňák, klobáska)
2 střední cibule
5 a více stroužků česneku
spousta mleté sladké papriky (klidně i tři plné lžíce)
špetka drceného chilli (klidně i do dětské verze, v tom množství se to ztratí, ale chuť zpestří)
3 větší rajské protlaky (nebo 2 a trocha sladkého kečupu)
sůl, vegeta, případně cukr

Postup:
Do papiňáku nasypeme oba sáčky fazolí, zalijeme dostatkem vody (fazole - 1 díl, voda - 2 díly) a šup na plotnu. Po natlakování (tj. když papiňák začne pšoukat) vaříme 20-30 minut. Mezitím stihneme oloupat a pokrájet na menší kostky brambory - po uvaření fazolí odtlakujeme za horka hrnec, přihodíme brambory, trochu osolíme, dolijeme vodu, zavřeme a opět vaříme - pod tlakem cca 10 minut, brambory jsou fajn rozvařené.
Mezitím pokrájíme cibuli, nadrtíme polovinu množství česneku a začneme smažit na velké pánvi, jak zpění a zavoní, přidáme uzeninu a necháme pěkně vysmažit, pak přichází na řadu koření - nešetříme (nekořeníme obsah pánve, ale těch osm litrů vody vedle v papiňáku - takže ochutnávat s respektem, obzvlášť po přidání chilli) - vegeta, sladká paprika, chilli, sůl (s tou nemusíte přehánět, dosolit jde vždycky), opět necháme chvíli v tuku smažit a pak vykydáme do pánve rajské protlaky, promícháme a opět směs provaříme, jsou-li protlaky kyselejší, můžeme přisladit trochou kečupu nebo rovnou lžičkou cukru.
Tuto směs přidáme do hrnce s uvařenými fazolemi a brambory, hodně promícháme, přidáme zbylý česnek už utřený s trochou soli a dochutíme ku svému jazyku, směs bývá už dost hustá, ale většinou to ještě sichrujeme třemi lžícemi mouky a hrnkem vody postupně přilévané, aby vznikla hladká zákletka a nemusela se pasírovat. S moukou necháme ještě minimálně pět minut povařit za stálého míchání, pak deset minut odpočinout a .... pak přijde ten střevní masakr.


2. Segedínský guláš speciál
(Počet porcí: šest až sedm litrů obvykle, většinou se nestihne ani rozležet, ještěže lze namdavat i do salátových mís s dvanácti houskáči)



Ingredience: jeden flák bůčku bez kosti a bez kůže - tj. bajvoko kilo a půl?, 2 velké cibule, 3 stroužky česneku (ten být nemusí, ale u nás se to upíry asi jen hemží, takže před přidáním česneku občas uchráním leda krupicovou kaši, a někdy ani to ne), sůl, vegeta, sladká paprika, pálivá paprika, bobkový list, nové koření, kelímek kysané smetany, kelímek sladké smetany na vaření, 3/4 litru sterilovaného zelí a 3/4 litru zelí kysaného, trocha mouky na dohuštění.
Postup:
Začínáme jak jinak než vytažením papiňáku a cibulí nadrobno pokrajenou smaženou nejlépe na sádle do sklovita, pak putuje do hrnce na osmaženou cibulku na kostky pokrájený bůček a rovnou během smažení a promíchávání se koření solí, vegetou, sladkou i pálivou paprikou a utřeným česnekem, necháme chvíli dusit na mírném plameni jen přikryté, aby maso pustilo šťávičku, poté dolejeme vodu, aby si maso zaplavalo, přidáme bobkový list a nové koření, zavřeme a po natlakování vaříme ještě asi 20-40 minut (dle stáří svině - myslím prasátko i ten papiňák). Maso už je mňam, takže šup tam se zelím, ale tedy bez nálevu, poměr sterilovaného a kysaného 1:1 je prověřený mnoha pokusy. Hrnec můžeme znovu tlakovat a pak vařit asi 10 minut, ale většinou stačí pomalinku vařit jen přiklopené cca 20 minut - časově to vychází téměř nastejno. Základ je tedy hotov, přidáváme obě smetany (opět poměr kysanky a sladké zkušenostmi vychytán) a zákletku, nebo můžeme mouku zaklektat do některé ze smetan. Někdy je potřeba přidat jednu až dvě lžičky cukru, určitě ještě dosolujeme do vyvážené chuti. Provaříme pomalinku ještě deset minut, před namdaváním nastává čtvrthodinka týrání hladovějících, bez odpočinku není segeťák ono, stejně je nejlepší vlastně až druhý den - když náhodou něco zbyde.

3. Čočka na sladkokyselo
(Počet porcí: "Z kila čočky? No jedna, ne?" - citace šéfkuchaře)



Ingredience: kilo čočky, cukr, ocet, sůl, hl. mouka, 1 cibule, trocha slaniny. Vejce na přílohu.

Postup: uvařime čočku do měkkounka - nemáčenou do papiňáku s dvojnásobkem vody, pod tlakem stačí 15-20 minut. Pak je ten okamžik, kdy nastupuje mistr kuchař a ochucuje, začíná zlehka solí, pak lžíce octa, lžička cukru a pak už jen dolaďuje do finální naprosto vyvávežené sladko-slano-kyslé chuti - ve finále je tedy toho octa na tři lžíce, cukru lžicí asi pět, sůl nestíhám počítat - no lepší je nevědět. Podle kvality čočky a stupně rozvařenosti se přidává i zákletka na dohuštění, aby vznikla správná kejdovitá konzistence.
Na pánvi osmažíme cibulku do růžova, vysmažíme kostičky slaniny - nejlépe je smažit na sádle, čočku si touto směsí poléváme, aby lépe klouzala. No a nejlepší příloha k čočce je vajíčko, buď pro každý talíř volské oko, nebo pokrájené vajíčko na tvrdo.

Koukám, že manželova nejoblíbenější jídla jsou ta největrnější - není nad teplo domova.