čtvrtek 15. července 2010

Domácí přirozený porod


Od rána byla Mikina podivně ukňouraná a stále vyhledávala naše nohy a těla ku kontaktu. Když jsem ráno odcházela, seřvala mě u dveří a ještě na chodbě jsem slyšela, jak mě volá.
Tak jsem se raději na oběd vrátila a opravdu, ležela už v nachystaném hnízdečku z Perry Rodanů dole v knihovně a funěla, vruněla, hekala a kvílela, jak bylo zrovna potřeba. Když jsem sedla na gauč, vyskočila ke mně a nechala si masírovat bříško či záda dle potřeby, občas mi packou navigovala ruku, kde teda jako mám lépe podrbat - a toto trvala skoro tři hodiny. Pak se párkrát začla točit jak pejsek dokola, pak si čistila rodidla a najednou koukám, že už nečistí sebe, ale že cosi okusuje - a ejhle první koťátko. Ale bylo to nějaké divné, skoro ani nedýchalo a Mikina měla furt tendenci místo olizování kousat, musela jsem okřikovat, i jednou klepnout do čumáku.
Očividně kotě vybarvené strakatě po tatínkovi nebylo v pořádku - až mnohem později jsme zjistili proč, mělo zdeformovaný čumáček (nemohlo sát), maminka mu v rámci nezkušenosti nebo možná v rámci pudové informace o postižení ukousla ocásek a při ukusování pupečníku vyhryzla kus kůže na břiše. Kotě se sice po dvou hodinách vzpamatovalo, dýchalo pravidelně, začalo i lézt, ale ani u cecíku se nepřisálo a zkrvavělý zadeček nám na optimismu nepřidal. Umřelo (možná i s maminčinou dopomocí, furt ho zalehávala a okusovala) asi čtyři hodiny po porodu. Byla to jediná kočička z vrhu.
Asi 10 minut po prvním vylétlo na svět druhé - tedy vlastně povylezlo, Miki si ho vyndala tlamou sama - takový způsob porodu jsem viděla poprvé, zvláštní. Toto kotě mi okamžitě připomnělo fotky Mikiny po porodu, jako by mamince z oka vypadlo (nebo odněkud tam podobně :-) - krásné hnědočerné chundelaté - a hlavně zdravé, živé, mňoukající a zvídavé. Mikina si mi ho odložila do klína a tam si mi ho očistila.
Pak si tedy dala asi půlhodinku pauzu a poslední kousek mě velmi překvapil. Je to náš šediváček, myslím, že se hodně pohádáme o jménu - kocourek s naprosto úžasnou barvou
No a ještě se pohádame, které kotě si necháme a které časem předáme zájemcům - přiznám, že šediváčka by chtěli všichni, černouška mnozí.


Žádné komentáře: