145. Hadrnička

Ven bych nevyhnala žádné domácí zvíře, manžel šel do deště a zimy dobrovolně, nejde mu z hlavy jedna štika, co na něj posledně potměšile mávala ocasem.

A tak jsme se s Johanou pustily do "pytlování". Po stěhování totiž zbylo pár pytlů, ve kterých jsou možná i potřebné věci, ale zatím nebylo tak zle, aby se musely vybalovat. Ale až se mě zima zeptá, jestli jsem v létě našla tu bundu, můžu už hrdě říci, že ano.
A Johana si hadrování užívala, navlíkla na sebe kde co včetně svých oblečků z dob miminkovských a mých košil z dob středoškolských - a ve všem se producírovala a předváděla. Zaslouží i pochvalu, protože poctivě odstříhávala knoflíky a pomáhala párat zipy apod. z věcí, které jsme přebraly na hadry, docela hodně pomohla. Za odměnu si našla několik oblečků, které sice už dávno nedosahují mých xl rozměrů, ale jí se prý budou určitě hodit na nějaký ten karneval. Už toho má nastřádáno skoro celou polici ve své skříni.