Tak dnes jsme byli poprvé polechtat lybiškííí, smočit proutek, jak říkají nemravové. Ryby se nám opravdu smály, až se za břicho popadaly - já zaznamenala dvě drcnutí, Standa jedno a to ještě kdoví, co za divné hry pod hladinou probíhaly.
Ale bylo krásně a užili bychom si skvěle, nebýt toho, že jsme cestou domů mírně zdevastovali auto.
Jak já se těším na první oficiální záběr.
sobota 27. února 2010
středa 24. února 2010
A zas je tu karneval
Jenže letos musela i maminka, ta svou fotku nemá, je jen na pár fotech na školních stránkách a všude ne zcela zamaskovaná. Maminka si pěkně mákla, ale koukala, jak to dokáží vymakat kantoři a taky koukala, že učitelovat či vychoušovat je horší jak fárat na šachtě - po 4 hodinách neustálého kontaktu se 150ti vcelku vzorně se chovajícími příšerkami.
Takže když kouknete na Joko a představíte si ji o párset let starší, párset kilo těžší a pár cm vyšší, uvidíte i mě, byly jsme totiž stejně černé a měly stejné krovky aj tykadla.
Takže když kouknete na Joko a představíte si ji o párset let starší, párset kilo těžší a pár cm vyšší, uvidíte i mě, byly jsme totiž stejně černé a měly stejné krovky aj tykadla.
neděle 7. února 2010
Nuda v Praze
Venku smutno, zima, že by psa ani králíka nevyhnal.
Doma máminy skříně plné pokladů - například rádiovek a baretů, ledvinových pásů, až přestane bavit králik, přijdou na řadu třeba hedvábné ručně malované šátky geniální k muchlání a trhání nebo taška plná obinadel, co jich rodina za život nastřádala. Ale kdo to pak uklidí, to ví jen tatínek...
Doma máminy skříně plné pokladů - například rádiovek a baretů, ledvinových pásů, až přestane bavit králik, přijdou na řadu třeba hedvábné ručně malované šátky geniální k muchlání a trhání nebo taška plná obinadel, co jich rodina za život nastřádala. Ale kdo to pak uklidí, to ví jen tatínek...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)