sobota 31. května 2008

68. Na grilovací návštěvě aneb dnes fotí Joko


Bohužel na hřišti ani v celé zahrádkářské kolonii nebylo žádné vhodné dítko ku hraní a tak dostala Johana na hraní foťák s tím, že chci fotky kytiček. A jako obvykle mě citem pro záběr překvapila, umět ještě dobře nastavit, to by byly skvosty. Takže po povinném foto hostitelčina psa a povinném vyfocení na prolejzce zvládla například i kosatce, česnek nebo nádhernou růži - já jí snad to makro ukážu, kde se mačká :-))))















pátek 30. května 2008

67. Bílá voda


Vltava je ve všech svých slepých ramenech plná topolového chmýří

čtvrtek 29. května 2008

66. A ještě sedmikrásky


nějak mě upoutaly svou veselostí a dojemnou prostotou




středa 28. května 2008

65. Kozinec nějakýsi

Kdysi jsem se často dostala do luk a lesů po boku jednoho botanika. Šel-li po louce, trhal do kytic "trávu" - spousty různých stvolů, klasů a plevelů, pro všechno znal jméno a jeho kytice byly tudíž velmi zajímavé, měly "legendu". Neustále toužím chodit a chrlit názvy kytiček potkaných na polích, loukách, v lese i na zahradě, prostě to umět. Ovšem tytéž touhy mám i v oblasti mykologie, entomologie, ornitologie, o zoologii ani nemluvě :-))))) Na jednu hlavičku malou jako kuželka je to příliš informací. Po objevení alespoň částečné schopnosti makra jsem se rozhodla, že bych se měla naučit pár plevelů rozeznat. Na netu je spousta fotoherbářů, kde se dá vyfocené "nic" rozpoznat, dřív si papírové herbáře dělalo každé druhé dítko školou povinné - tak proč si neudělat svůj vlastní herbář. O tomhle pleveli vyfoceném na jednom parkovišti jsem po chvíli pátrání usoudila, že bude patřit do čeledi bobovitých a našla i cosi nejpodobnějšího, prý Kozinec vičencovitý - i kdyby to nebyl on, tak nějaký kozinec to bude. Přepaly na fotech mi přišly zajímavé a tak jsem zvolila přepálené varianty.



úterý 27. května 2008

64. Chudobka

Když roste sedmikráska uprostřed města na chodníku, a navrch když ji mrší neschopný fotograf, tak je rázem ze sedmikrásky skutečně ubohá chudobka. (Ani jedno z manuálních nastavení prostě nevyšlo, automat si blbec pustil navrch blesk, po vypnutí blesku blikal červeně, že tohle nefotí :-) )





pondělí 26. května 2008

63. Jedno zrnko popela,...

...druhé zrnko máčku, jakpak bys to uměla vzít to do zobáčku...



sobota 24. května 2008

Gumičky


Nestíháááám, ani holiče... a vlasy rostou a rostou. Johana poničila všechny gumičky a sponky, našla jsem jen jedinou stařičkou větši sponu na své dlouhé háro, chodila jsem s ní dva týdny do práce, protože vlasy nestažené do culíku mi prostě vadí, poletují si mrchy všude možně.

A tak jsem zapojila mozkové závity vycvičené na korálkování, našla kloboukovku a nadělala pro sebe aspoň tyto gumičky, mám zase na chvíli vystaráno. Pro Joko jsem taky pár kuličkových udělala, z dvoubarevných rokajlových kuliček, děsně jí to sekne, ale vyfotit se zatím nenechala, budu lovit dál....

středa 21. května 2008

58. Plevel jakýsi?



jo kdybych věděla, co je to zač, to by se to lépe spalo...

úterý 20. května 2008

Lybiškííí - tentokrát Jak na kapra


Úlovky nám začínají plnit mrazák. Měsíc krmení rodiny rybím masem zahnal absťák do zapomnění a nastal čas vyhrabat všechny ostatní rybí recepty, protože klasika se už přejedla.

Fritovaný kapr
Tak nejprve tu klasiku nejrychlejší z čerstvého kapříka. Manžel mi dodává kapry kuchané a odšupinatěné - ovšem s kůží, hlavy bez žaberních skřelí a očí zvlášť, ploutve vč. ocasní taky, z vnitřností vybírá jen jikry nebo mlíčí, ostatní bohužel vyhazuje, prý by žluč i střeva určitě protrhal a vůbec takovou piplačku po něm prostě chtít nemůžu. Mám být ráda, že ho ještě důkladně umyje, protře solí a dá odpočinout na chviličku do ledničky.
Já pak celého kapra omyju od soli se šlemem, naporcuju na podkovičky cca 3-4cm tlusté a dva filety z ocasní části, znovu ho zlehka posolím a obaluji v hladké mouce smíchané se sladkou mletou paprikou a nacpu do friťáku na cca pět až sedm minut várku.
Dlabeme jen s chlebem.





Naprosto stejně by to šlo dělat i v trojobalu (mouka, vajíčko, strouhanka), ale je to moc patlání a v rodině trpíme nedostatkem strouhankotvorného pečiva - takže děláme pouze tehdy, když chlapi moc brečej (nechápu, ale oni trojobal milujou). Pod trojobal se dá kapr i marinovat - buď ho potíráme chutney, nebo smíchám třeba šalvěj a tři utřené stroužky česneku s lžičkou cukru, lžící citr. šťávy a skleničkou oleje - záleží na tom, na co je zrovna chuť, ovšem rychle osmažený jen osolený kapr hodinu po vytažení z řeky stále vede v žebříčku oblíbenosti.

Kapr na šalvěji
Další variantou, jak konzumovat kapra, je ho upéci na bylinkách, já ráda šalvěj, proto je recept o šalvěji, ale ke kapru jde i tymián i rozmarýn i bazalka, jak je libost. Ovšem nádech petržele je tam fajn vždycky. Chystám se i na varianty s jablky, cibulí, mirabelkami či švestkami a samozřejmě na česnekovou variantu taky někdy dojde

Nemám kvalitnější fotky a jsem líná to psát znovu, takže můj recept se dá najít TADY



No a pak lze též experimentovat na téma karbanátky, kuličky, čufty.

Kapří kuličky se smetanovou omáčkou

Očištěného odleželého kapra jsem vložila do hrnce s trochu osolenou vroucí vodou na 7 minut povařit, pak jsem vypla sporák a nechala v hrnci 10 minut odležet Tím se i tříkilák krásně akurátně uvaří tak, aby šlo maso od kostí. Mezitím jsem uvařila 4 brambory a dala namočit dva pokrájené rohlíky do mléka s rozkvedlanými dvěmi vejci a trochou vegety.

A pak piplačka obíračka, ovšem takto ovařený kapr jde vykostit vcelku snadno, člověk už ví, kde čekat zrádnou kosť, nejsou to rozvařené drtiny a kosti většinou samy čouhají a volají po vytažení. Kdybych čas netrefila a kapr povolil moc, tak na to "peču" a vytáhnu strojek, pro sichra po vybrání největších kostí od páteře maso prostě přemelu a bude to taky mňam.

Namočené rohlíky rozčvachtám do hmoty, uvařené trochu zchladlé brambory přistrouhám, když už je venku struhadlo, tak přidám i půlku muškátového oříšku, cca lžíci posekané (nebo nasušené a drcené) petržele, maso z kapra, dvě hrsti strouhanky, ovšem na dohuštění a i obalení používám raději hrubou mouku - vzniklé "karbanátkové" těsto kuličkuju do poolejovaného pekáče.



A šup s tím do trouby na 240 tak na půl hodinky, aby na povrchu zkřupovatěly. Nadšenci můžou kuličky i obracet a polévat tukem v průběhu pečení.

Mezitím nachystám sos: 1 kelímek kysané smetany, 1 kelímek smetany na vaření, 1 hrnek mléka, 2 lžíce cukru, 2 lžíce sojové omáčky, příp. i špetka soli, kdyby cukr cukřil moc.



Když jsou kuličky hezky vypečené, přeliju je tímto sosem, a nechám v troubě ještě cca 10 minutek hezky probublat a nasáknout i do kuliček.
S rýží je to velmi netradičně chutnající jídlo, takové sladkoslanorybopastózní. Experiment byl chválen, osobně dám příště přednost br.kaši jako příloze a možná se vykašlu na pečení a kuličky hodím na pánev, přeliji je při smažení sosem tam.



Tak už je to opět epopej, tož rybí polévky a další speciality při dalších úlovcích

pondělí 19. května 2008

56. Pampelice - ale už vopravdu naposled


Naštěstí už vážně odkvétají a chmýří odlétá. Ovšem na další experimenty, tentokrát opět s clonou versus zoom, je to fajny materiál.
Takže dvě zkoušky, efix jsem si napsala za uši, jsem zvědavá, jak si to tam při potřebě přečtu.



neděle 18. května 2008

55. Chčije a chčije



A tudíž je nejvyšší čas vrhnout se v mezidobí mezi slejváky na kapky, zatím jsem odolávala, protože jsem si nebyla moc jistá, ale nakonec mi přišlo, že na experimenty s clonou versus hloubkou ostrosti je to ideální a tak jsem se zbláznila a na plácku kousek od baráku cvakala jak šílená









sobota 17. května 2008

Jahůdka

Dalšímu nápadu od Norreen nedokázala Johana odolat, prý jich mám našít celou misku a pak je posypat korálkovým "cukrem". Dělám malinkatý, takže už se na tu piplačku těším.

Vzoreček na ochutnání:

pátek 16. května 2008

53. Cestou domů

Když už konečně "po procesu" dokodrcám tramvajkou dom, tak se ještě projdu kousíček přes jednu nejhnusnější křižovatku, kouknu na nebe, zda mám dneska šanci na nějakou světelně úžasnou fotku... ...a najednou vidím ve výši čtvrtého patra jednoho domu viset toto:



(zaplaťpámbů za křápkův digitální zům, i ten umí hezky)
Myšlenkové poselství jde mimo mě - neopustím a nemyslí - láska je to poslední, co nám ve vztahu zůstalo - vše ostatní smazaly činy. Jo vlastně ještě nějaký dítě v tom lítá... :-))))
Ale usmát se tomu snad můžu, ne?

čtvrtek 15. května 2008

52. Malostranská



Další příklad, co neumí automat, umí sice mnohem lépe ostřit v oblasti "nekonečna" - to prostě ručně nedoostřím, ale krade barvy, vyrábí děsné přepaly, fotky jsou placaté. U manuálního režimu je problém, že prodloužením času a zvětšením clony jsou zadní prvky prostě máznutější, ať se snažím o nekonečno sebevíc. Celkově je pak fotka taková zataženější, ale lze ji snadno "prosvětlit" v PS, protože oproti automatu zůstává kresba zachována, je s čím pracovat... (po rozkliknutí je to vidět ještě lépe)

středa 14. května 2008

51. Sochy na schodech


Nemůžu si pomoci, jak nesnáším všechny možné památníky padlým a jiným hrdínům, tak tenhle Pomník obětem komunismu se prostě Zoubkovi povedl. Kdykoli kolem jedu, tak koukám a kochám se. Nezkoumám ideologickou náplň sousoší, nedumám nad historickými aspekty, jen si užívám krásných tvarů skvěle umístěných do nádherného prostředí:

úterý 13. května 2008

50. Co vzala voda a revoluce...

Moje pracovní cestování končí na jednom pražkém náměstí, kde se od(mého)jakživa říkalo "U tanku". Kdybych projela staré ještě černobílé filmopapírové archivy, určitě bych na nich toto místo objevila, v ranném mládí jsem tu studovala, takže spousta schůzek, randat a procházek "starou" Prahou začínala tam.

Objevila bych i porevoluční růžovou verzi tanku, jela jsem si to tenkrát speciálně pro radost vyfotit.
No a pak jsem nějak kauzu "tank" vypustila ze zřetele a do těch končin dlouho nezavítala.
O to větší byl tedy můj objev, že tank vzala historie a všechny vzpomínky tu pravidelně splachuje voda.
Ale musím přiznat, že ač fontána moderní, tak na tom místě působí hezky, za parného léta určitě osvěživě a časování tvaru chrlení má vymyšleno hezky. Pamětníky a konzervy (jako jsem já) neuráží a mládež a bezdomovci mají kde posedět a kde se umýt. Fontán a kašen není v Praze nikdy dost.




a pro Projektantky ku srovnání - foceno automatem, koukejte na ten rozdíl:



pondělí 12. května 2008

49. Nový život


Dnes jsem po šesti letech začala opět docházet do práce (když nepočítám krátký tříměsiční pokus, rychle ukončený, když měla dotyčná firma problém mě uvolnit na pohřeb maminky). Ne že bych celou tu dobu nebyla v pracovním procesu, ale práce z domova je prostě o něčem jiném, v něčem je to mnohem náročnější, v něčem mnohem jednodušší.

Změna přinesla několik problémů:
č. 1 - co sakra každý den na sebe?
č. 2 - to myslej vážně, že mám jako každý den vstávat v tak nekřesťanskou hodinu a vyžehlit si obličej už za půl hodiny? A kafe až v práci?
č. 3 - huh, to by člověk nevěřil, kolik jezdí po ránu tramvají ošklivých a protivných lidí (aha, zase mi nikdo nevyčistil brejle..., jééé, vono je to ještě horší)
č. 4 - hmm, koukám, že lidi se zdravěj, občas si děkujou a občas si vyprávěj zážitky a přitom k tomu vůbec nepotřebujou klávesnici, čím to?
č. 5 - no jo, tuhle práci znám, ale i když je to neuvěřitelné, tady to dělaj naprosto jinak...
č. 6 - probůh, co se asi zrovna děje doma - nepotřebuje babi něco, nehoříme, nevěnovává zrovna obsah skříní jehovistům? Neshání mě syn nebo dcerčiná učitelka? Nestýská se mužovi po cigárkových telefonátech?
č. 7 - kdy mám sakra stíhat vařit, když mám tu zvěř naučenou na teplé večeře a babičku i na teplé obědy.

atd. atd....

Projekt ovšem vázne, křápek protestuje proti mým expozičním odhadům a moje vize, že si zdokumentuju cestu do práce, plnou zajímavých zákoutí a artefaktů, se tak zcela nezdařila. Ale odhodlala jsem se k podvodu a budu prostě nepodařené záběry postupně zkoušet znovu a znovu a až to bude, tak to sem doplním na celý příští týden zpětně.

doplňuji:
Ráno cestou do práce i večer cestou z práce musím překonat tuto vcelku hnusnou křižovatku - spousta aut, dlouhé čekání na zelenou, absence lidí (tudy chodí málokdo a když, tak je zamračený a ostražitý), nebezpečí tu sálá z každého zatroubení... No a když prší, tak je na depresi zaděláno:

do práce:


a z práce:

neděle 11. května 2008

48. Voděnka podruhé

Doma nepěstuji žádné kvetoucí kytky, od přestěhování se neuráčila ani klívie, ani vánoční kaktus, ani ibišek, darované kvetoucí fialky odkvetly a tím to pro ně skončilo - ale co, hlavně že tu máme zeleno. Jediná kytička, která mé "nepěstění" občas odměňuje, je voděnka. Ale s jejími mikrokvítky jsem při focení dost narazila, je to prťavý, barvy nevýrazný, pestíky jak chmýříčko, kdo to má doostřit. Už jsem zveřejnila nepodařený pokus, ale nedalo mi a zkoušela jsem dál, toto mi přijde jako maximum, které dokážu z křápku vytlouct, samozřejmě jen v manuálním režimu.

sobota 10. května 2008

47. Pampelice

Nepodařený pokus o makro - špatně zaostřené, špatně odhadnutá expozice, divná kompozice - ale ač nepodarok, nějakou atmosféru to má, tož šup šem š tim.

pátek 9. května 2008

46. Jaro umí leccos

Neustále se kochám tím, jak jaro útočí i na město, příroda pučí, sluníčko prohřívá mé staré kosti, všude samá mláďátka. No a dělá divy i s těmi odrostlejšími mláďaty, pokud se zrovna slečny neschovávají v šeříkovém křoví s mládenci, tak dojde i na návraty k dětským radostem. Moc hezky s nimi to jaro houpalo, nedalo mi to a tajně jsem zachytila:

čtvrtek 8. května 2008

45. Mít přátele je príma.


Dnešní projektová fotka není moje, ale teda tak trochu je, ale není ani z mého foťáku, ani mou rukou.

To vám takhle odpoledne zavolá kamarádka, že za deset minut půjde okolo vašeho domu na tramvaj a hrozně spěchá, ale protože potřebujete předat nějaké věci, tak je šance to vyřešit takhle. Takže rychle nazujete boty, prohrábnete vlas, posbíráte to, co chcete předat a jen s klíči vybíháte - myšlenka na povinnost mít foťák vždy v pohotovosti se k vaší hlavě ani nestihne přiblížit.
Sešly jsme se, vyprovázím ji na zastávku, povídáme si, než přijede tramvaj. Najednou kamarádka povídá: "Hele, to je nádherný auto!"
Podívám se a opravdu - a okamžitě se ve mně probouzí svědomitý projektant: "Sakra, no to by bylo foto do projektu, a zrovna jak na potvoru nemám foťák u sebe."
A kamarádka nelení a protože jako majitelka e-shopu fotí denně (a dobře), vytáhne z ruksáčku jakési Olympusácké dělo, strčí mi ho do ruky a říká: "Na a dělej, než pojede tramvaj"
No to mi pomohla - ruce se třesou chvatem, vůbec nevím, co je jak nastaveno, stíží nacházím spoušť, cvakám dvakrát, ale ani nedokážu dostat celý objekt do obrazu, rozmazáno až hamba, prostě nedaří se. A tak kamarádka převezme a vyfotí sama. Neklepe si na čelo, co jsem to za cvoka, nediví se, nepohoršuje ... ještě pochválí blog. A večerní mail to jistí...

Míšo, díky.