37. soutěžní Zrnka

opět pro B-C, na poslední chvíli nafocená, mno ehm, je vidět, že jsem tomu moc práce nedala, měla jsem vizi, po nafocení byla vize sice naplněna, ale bylo zřejmé, že vize byla chybná. Oko mělo jinou představu o skutečnosti než objektiv. Ale co, třeba to jinému oku zalahodí.

36. PPP

Dnes jsme vyrazily s Johankou konečně do PPP pro potvrzení na žádost o odklad školní docházky. Nesla jsem sebou zprávy od naší psycholožky i neuroložky o tom, že je Johanka ADHD, že má stále výraznou dysfázii expresivní a trochu patrnou i percepční a že její psychický vývoj je značně nevyvážený a nepoměrný k somatickému, že je úzkostná a drobná (mno mezi vrstevníky není největší, ale rozhodně ani ne nejmenší, prostě akurátní a co jí chybí na výšce, to dohání pohybem, vyšplhá kamkoli). Cituji ze zprávy psycholožky, opomněla jsem dopsat, že oproti předchozím kontrolám je patrné výrazné zlepšení, na druhou stranu mě to nutí k přemýšlení, kde se v Johance ta úzkostnost vzala, já ji tak nevnímám, ale asi taková opravdu bude, mezi lidmi se hodně hlídá, aby ji nikdo nenačapal, že něco neumí nebo nechápe :-)))) Ale to vlastně není podstatné, víme o tom, řešíme to.
Za deště jsme dorazily k panu psychologovi v PPP, který už jednou Johanku viděl v lednu ve školce a napsal mi hezké psaní o tom, že je zralá až přezrálá :-), předala jsem mu zprávy, sedly jsme s Johankou v předsíni- čekárně ke stolečku a povidaly si a čekaly na něj. Podle délky soudím, že zprávy zběžně přečetl, napsal potvrzení na žádost a mohly jsme jít.

Po cestě koukám a nevěřím svým očím: Johance je doporučen panem psychologem odklad, protože je "somaticky nezralá" :-)))))

Tak si sem hned šoupnu fotku jedné pohybově nevyspělé holčičky sedící na metrdvacet vysokém patníku.

35. Vlaštovičník

a opět jedna dvorková: vlaštovičník na dvorku je fajná zaležitost, nikdo mě pozítří nepozná a neupálí, protože všechny bradavice budou fuč.



a ještě jedny narciskové hrátky, protože jsem nechtěla decimovat cizí záhonek, takže makro moc nevylezlo, ale na duplex dobrý

34. Broučci

Tak tady ještě tápu, včelka ochotně poseděla, popila... Ovšem dostihnout objektivem zlatohlávka a přitom ho nerozmačkat a ještě zastihnout ve vhodné pozici a nerozmazaného - no nepodařilo se.
To plošticové jarní "vláčky, ty se fotily jedna radost - takže jedno broučí porno.







a už opravdu naposledy kvetoucí pampeliška, tentokrát sice nepodarok, ale má kouzlo nechtěného - tedy aspoň pro mě.

33. Vítězství

No makro to tedy není, ale ostré je to dost, jupíííííííí. Po měsíci trápení jsem přišla na to, že je křápek skutečně vadný anebo lže manuál - ostření funguje výhradně a jen při zcela manuálním ovládání. Ovšem to mi vůbec neva, prostě se naučím bleskurychle ovládat manuálně - je to jen o zvyk - a budou fotky eňo-ňuňo - ještě musím vyzjistit, jestli to nemá možnost ukládat si nějaká nastavení jako režimy nebo styly.

Takže klasicky ku porovnání jedna fčela:



a navrch jedna kuriozita - živá nutrie ve volné přírodě:



no a protože se to musí oslavit, tak projekt neprojekt, jdu sypat - po rozkliknutí je co prohlížet:

32. Semínka

Venku je neskutečně ošklivo, ideální čas na nějakou tu ruční práci, jenže je i tma a depresivno a dítě kňourá, že se nudí.
A tak vyběhla na dvorek a dotáhla ... pampelišku - kupodivu suchou a neofoukanou. Než mi ji stačila omatlat o vlasy, jak původně zamyšlela, tak zakopla a chmýří skončilo na tričku. Něco z paparazziho ve mně bude, protože místo okamžitého vytnutí řádného záhlavce (kdo to bude sundavat, ty dobytče!) jsem vytasila foťák a i při hnusném světle to riskla.

31. Kytí ... a voní ...

Divné, pět fotek na témže místě stálo za "dobrý den", a najednou při prohlížení koukám, že jedno pseudomakro vylezlo prostě skvěle (teda na ty moje možnosti) a vůbec nevím, proč tohle jo a jiné ne

30. Jejda, zavřela jsem tu vodu?

náhodná momentka z vycházky - no comment

29, Žlutému knedlíku nepomůže ani Photoshop

Je pravdou, že jsem neměla moc času na blbnutí - člověk sedící na bobku uprostřed rušné ulice ve středu Prahy a fotící pampelišku nevypadá příliš "při smyslech". Taky za slunečného počasí vůbec nevidím, co ukazuje displey, tudíž výsledná fota jsou pro mě "překvapení" při večerním stahování, když si nepíšu nastavení, tak pak stejně většinou nevím, kde byla či nebyla chyba. Ovšem přes všechny snahy mě výsledek tohoto veeeelmi zklamal, z pěti různých manuálních nastavení a dvaceti pokusů je tato příšernost jediná publikovatelná



no zkusím to o víkendu při trhání pampelišek na med znovu.

28. Niente corrente

Nejde proud.
Toto bylo heslem pondělka, kdy díky dohodě/nedohodě s dodavatelem el. došlo k odpojení o 20 hodin dříve, než bylo domluveno kvůli novým instalacím.
Protože k výpadkům a závadám u nás docházelo často (doufám, že teď už opravdu mohu psát jen v minulém čase), jsme už trochu vycvičení. Máme tradici čtení pohádek při svíčkách - to Johana miluje. Máme tradici pečení housek při svíčkách - trouba je totiž v takovém období jediným zdrojem tepla - kotel byť plynový bez elektrického čerpadla ani neškytne. No a protože se v kuchyni něco děje, je tam teplo a voní to tam, tak se při takových příležitostech rodina skutečně shromažďuje v té místnosti, kterou jsem odjakživa chtěla mít rodinně-srazovací a i se snažila ji tak zařídit. Tudíž všechno zlé je pro něco dobré. Vlastně tyhle nucené "černé hodinky" - byť někdy protažené až nepříjemně - máme všichni rádi.

S posledním záchvěvem nabíjecích baterek (jiné křápek nepapá) jsem zkusila zachytit atmosféru:

(foto - až se podaří stáhnout)

Stolní hry pro trpělivé

Dnešní den mi utekla projektová důležitá fotka (odchod synka k maturitní písemce) a tak sahám do archivu. Vlastně jsem to kdysi vymýšlela pro něj, aby se měl čím bavit na lyžáku, na táboře a jednou i v nemocnici.

1. Kostky
Miluju písničku Na tom bošileckém mostku - v dětství mi přišla úžasně morbidní - a tak jsme si s mámou tuto často zpívaly a přitom metaly "vrhcáby" (nikoli begemon, ale klasickou hru v kostky) a Filipa jsem to tudíž naučila jako jednu z prvních stolních her.



Jenže Filip se pak vrhl na jiné hry, například Dračí doupě, wastelands a magics, hobbit a další stolní rpg hry, neustále sháněl, nakupoval a ztrácel vícestěnné kostky. A tak došlo i na samovýrobu podle požadovaného počtu stěn. (tady se přiznám, že jsem na vyváženost kostek trošku kašlala, ono z toho papíru při ne zcela přesných hranách to tolik nevadí)



předloha na vystřižení i s návodem ZDE

2. Šachy, dáma, mlýn
Prvně mě papírová verze napadla při půlročním nudění se na jednom infekčním oddělení, kde se dbalo na "sterilitu" a byla jsem dopředu varována, že vše, co si tam pro zábavu nechám donést a nebude schopno sterilizace vysokou teplotou a desinfekčními roztoky, to tam musím nechat. Přišla jsem tak o mraky detektivek, ale mám z toho dobrý pocit, obohatila jsem tamní knihovnu.
Později si bral tři sady tohoto Filip na své měsíční tábory, za deště se prý dost osvědčily, ono mastit celý propršený týden mariáš je prý na budku.






předlohy k vystřižení vč. šachovnice ZDE

3. Scrabble - Kris kros
Tuhle hru jsme doma nikdy neměli "kupovanou", poprvé nám ji dal kamarád, kdy deska byla nakreslená a obarvená pastelkami na rubu jednoho ubrusu a písmenkové čtverečky nařezané ze spisových desek (těch na mašličky) a popsané propiskou - úžasný dárek a hodně jsme ho využili, vydržel vlastně skoro dvacet let, než miminko Joko snědlo pár písmenek. A tak přišel čas na papírovou verzi, pro miminčí zažívání vhodnější.

Deska a písmenka ZDE, místo stojánků používáme buď kulaté krabičky od sýrů nabo proužek kartonu poskládaný na tři díly do harmoniky

4. Námořní bitva - Lodě
Jedna z nejlepších her do vlaku a školních lavic. Jenže ne vždy je po ruce čtverečkovaný papír a ne vždy je nálada stále kreslit čtverečky s kótováním polí, ne vždy se chce hádat, kolik lodí jakého tvaru (než jsme se při hodině přírodopisu dohodli, tak už tu byla poznámka v žákajdě za vyrušování). A tak vznikly bločky. Vytiskla jsem předlohy na 10 papírů, rozřezala šestiprodukci, poskládala do bločku, slepila v řezu hlavy a hurá, 60 možností (tedy 30 - když půlku bločku dáte kámošovi, s kterým chcete hrát), jak se na pár minut zabavit, bylo na světě. Ale rozřezávání a lepení byla vlastně jen taková třešnička.

Ku stažení ZDE

26. Lesní panna...

Ráno mě rozesmálo toto domácí zátiší - vzpomněla jsem si na Tomanovo Na jelínku podkasaná sedí sobě lesní panna...

Tahle lampička byla druhá samorostová v naší domácnosti, před ní byla harpunovaná ryba na strop a pak následovaly další a další, jeden krásný chobot mi z chalupy zcizili romští bratři, dodnes mě to mrzí. Dělal je dědeček a moc je miluju, když rozsvěcuji, vzpomínám. Jelínka máme od mého dětství a je součástí mých vzpomínek - no a snad bude i ve vzpomínkách mé dcery.

25. Testování přístroje

Nejde mi do hlavy, proč křápek nedělá to, co píšou v manuálu, a tak zkouším, jestli je chyba ve mně, v manuálu nebo v křápku, zatím ještě není rozhodnuto, největším problémem je světlo, zatím se mi nedaří vytvořit ideální podmínky, takže křápek je stále v milosti, problémy svádím na to a hraju si a hraju:

dvd s bleskem


dvd s lampou


dvd bez lampy


Projektové dvd "v pohybu" - dlouhý čas, bez stativu a rozkmitáno:


a na závěr jedna hádanka z nepovedeného makra:

24. "soutěžní" Ruce

Na baby-café probíhá několik soutěží, a tak je tu pokus o soutěžní příspěvek do prvního tématu. Ovšem modelka i modelák byli naprosto neschopní, mohla jsem je štelovat sebevíc, než jsem stačila stisknout spoušť, bylo vše jinak - horší než mimina či kočky.

Košíky z papíru

Sice jsem se rozhoupala až při krafání s Norreen, ale za všechno může Veronova, její fotka mi připomněla, že jsem to chtěla ozkoušet.

Neznám dokonalejší tvořivou techniku s minimálními náklady, bez nutnosti prolézat kutilství a železářství a různé hobbyshopy: z pomůcek jen nůžky, jedna špejle, nějaké "kopyto" (nádoba žádoucího tvaru). Z materiálu 1 (slovy jeden) Magazín Dnes a troška lepidla. Až si užiju barevných kombinací a budu od košíku požadovat větší pevnost, tak přidám ještě žďabec balakrylu a slzičku lodního laku přes to.

Časově taky paráda, během Ordinace jsem motala "proutí", během Kriminálky Miami pletla. No spěchala jsem, abych stihla ještě fotku :-)

Mám myšky....

Tak když se focení nedaří a P365 zdrhá kamsi, kam nemůžu, tak je nejlepší si postěžovat kamárádce - ovšem příště by to neměla být Norreen. Pláč pak zanikne v cinkání korálků.

21. Když se nedaří

Foťák mě neposlouchá, dělá si co chce a já nedokážu rozkódovat, v čem je zakopaný pes. Na jednu stranu vím, že je to krzápek poruchowy, na druhou stranu, co když je chyba mezi okem a aparátem? A tak jsem chca nechca vytáhla manuál a listuju a listuju - absolutně nemám šanci si něco zapamatovat, protože funkcí, režimů, možností nastavení a vzájemných kombinací je nestkutečně a zbytečně moc, nakonec to dopadá tak, že nedokážu nastavit ani na běžnou momentku na hřišti. No a AUTO funkce moc nefachá, pokud sluníčko nesvítí jak blázen, je vše do modra a v mlze.
Po pár pokusech o nějakou slušnou fotku jsem nakonec v noci skončila otrávená a taky zvědavá v posteli s foťákem a manuálem a študuju.

20. Voděnka

I dnešek byl o oknech, tentokrát o parapetech, byly hodně okivé, pinané a bekané - lak už by to nespravil, a tak jsem tapetovala a nefotila, dokud jsem na jednom parapetu v jednom květináči nezhlédla drobounký kvítek voděnky. Téééda to byla fuška, ona jsou to tak jemná kvítečka, a křápek to vůbec neuznal za hodna makra, ale nakonec aspoň něco vylezlo:

19. A je čas na autoportrét

A hlavně už to fakt potřebovalo umejt.

Dnešní den byl tudíž okenní a foťák si vzal synek - místo hadru :-) Bane, hezky jsme si práci dělili, on radil a donášel a kibicoval, já makala. Z čehož vyplývá, že se nadřel 3x víc. Doufám, že u dalších místností zítra to bude obráceně.

18. Konečně dotek jara

S vyššími venkovními teplotami pookřívá i dušička, no a když se přidá sluníčko při západu a pozlatí mi zatím ještě holé větve ořechu, co roste na dvorku, tak je mi málem do zpěvu. A když v tom zlatě ve větvích vidím pupen, jak se na mě pupí, co víc ke štěstí potřeba...

17. A už naposledy šapitó

Inspirovala jsem se a zkoušela mušličky, pokusy se zrcadlem nedopadly vůbec hezky - zrcadlo nezrcadlilo, a pokud ano, tak byly fotky se závojem, stejně tak pokusy na skleněném podstavci - neskutečně moc odlesků a barevných skvrn, zkrátka to neumím a budu se muset ještě hoooodně učit, budiž mi omluvou, že křápek na to stavěn fakt není, ale já to z něj časem vytluču, chce to jen vychytat nastavení a možná i lépe osvětlit.

Takže jen pro splnění bobříka klasika:

Bude to znít divně, ale růžový nádech u druhého je způsoben asi? tím, že jsem fotila sezhora nad světlem a měla vínovou mikinu - co myslíte? Jinak mám při slabším světle nádechy spíše okrové, žárovka na bílém papíře je zkrátka do okru, pokud neposunu bílou.

16. Nejlepší využití světelného stanu

Konečně mi to došlo, na co je vlastně "světelný stan" dobrý. Tedy mně to vlastně nedošlo, ale když všechno usnulo, rozestavěla jsem nové kartony, že zkusím "šapito" - tj oblouky vzájemně se prolínající, rozsvítila lampičku a šla si vybírat, jestli dnes sklo, porcelán nebo nějakou přírodninu.
Když jsem se vrátila s jedním omšelým korálem, našla jsem nejskvostnější objekt.

Beru zpět všechny stížnosti, že černá kočka v tmavém bytě nejde kloudně vyfotit, stačí pro ni postavit světelný stan a mám fotky, jaké se mi dva roky zaboha nedařily. A Miki u toho vruněla, protože lampička jí prohřívala kožíšek a o popadané čtvrtky se drbala pod bradou.



Kuk: